Malé tělíčko a v poměru k němu hodně velká a široká křídla tvořená tenkou kožnatou membránou – uspořádání, které teoreticky z netopýrů dělá spíš horší než lepší rychlostní letce. Ostatně pokud jste někdy v letní podvečer sledovali jejich třepotavý let, máte představu.
Existují ale výjimky. Tadarida evropská (Tadarida teniotis) je netopýřím rychlostním rekordmanem – vlastními silami totiž dosáhne rychlosti letu až 135 km/hod.
Tadaridy ve výšce dvou mrakodrapů
Tadaridy, které loví především noční motýly, jsou mezi netopýry něco jako špičkoví atleti. Jejich křídla jsou v poměru k tělu delší a užší než u většiny jiných druhů a zvláštní stavba jejich krátkého ocásku jim umožňuje jemnější vzdušné manévry. Vysoká rychlost, které jsou schopné dosáhnout, se tak dá docela dobře vysvětlit.
Jenomže tadaridy evropské také bývají vídány v obrovských výškách, dokonce i víc než 1600 metrů. Pro představu je to přibližně, jako byste postavili dva nejvyšší mrakodrapy světa Burdž Chalífa (Dubaj, nejvyšší bod 829,8 m) na sebe.
Let do takových výšek je nesmírně náročný. I někteří ptáci jako například supi létají hodně vysoko, ale ti využívají teplé stoupavé vzdušné proudy, které jim vzlet do výšin ulehčí. Jenže toto proudění vzniká, když slunce ohřívá povrch Země, a tadaridy létají v noci.
Netopýři v rekordních výškách
Vyřešit záhadu výškového létání tadarid se mezinárodní tým vědců vypravil do severního Portugalska. Odchyceným tadaridám připevnili na záda miniaturní „batůžek“ s GPS lokátorem, který během tří nocí každých 30 sekund zaznamenával jejich polohu ve trojrozměrném prostoru.
Záznamy ukázaly, že netopýři obvykle kopírují profil terénu, nad nímž letí a drží se ve víceméně stejné výšce. Příležitostně ale tadaridy během pouhých 20 minut vystoupaly až do výšky kolem 1600 metrů nad zemí (rekordní výšku vědci naměřili netopýrovi, který vystoupal do 1680 metrů).
Téměř okamžitě však začaly klesat zpět k zemi, takže jejich letová křivka připomínala horskou dráhu. Vědci pro to mají jednoduché vysvětlení: Křídla netopýrů jsou příliš pružná na to, aby umožňovala dlouhé plachtění, jaké známe od ptáků.
Vzdušný výtah
Získaná data však také odhalila, že do extrémních výšin tadaridy nelétají kdekoli, ale pouze na určitém typu míst – tam, kde se vzduch tlačí nad stoupající terén a vytváří vzestupný vzdušný proud.
Naznačuje to, že netopýři problém s energetikou letu do velkých výšin vyřešili podobně jako ptáci a do výšin si nechávají trochu pomoci. Jen k tomu mají méně příležitostí než ptáci a místa, kde jim vzdušné proudy poslouží jako „výtah“, musí pečlivě hledat. (ABC)
Lovec netopýrů
Na většině jejich areálu výskytu jsou hlavním nepřítelem tadarid evropských domácí kočky. V Izraeli se však tadaridy stávají kořistí ještě jiného predátora – sokolovitého ptáka raroha jižního (Falco biarmicus, na obrázku).
Rarohové se stejně jako sokoli specializují na lov ptáků za letu, raroh jižní je však úspěšný i v lovu netopýrů – tadaridu evropskou uloví v 29 % případů. Vědci se domnívají, že právě tlak ze strany dravých ptáků může být důvodem, proč netopýři dávají přednost noční aktivitě.
