Nejrozšířenější sova u nás
Puštík obecný
S některými sovami se lze setkat i ve městech, dokonce i v centru Prahy. Všude, kde je ve městě jen trochu větší park, sad či zahrada se starými stromy, lze od konce ledna večer a v noci zaslechnout hlas, který připomíná něco mezi smíchem a tlumeným kokrháním. To se ozývá sova, která dala čeledi jméno (Strigidae), puštík obecný (Strix aluco). K životu mu stačí málo - dostatek myšovitých hlodavců a staré vykotlané stromy, v nichž hnízdí.
Největší sova ČR
Výr velký
Skalní soutěsky a rokliny, staré opuštěné lomy, ale i husté horské a podhorské lesy jsou domovem nočních duchů a hejkalů. Nevěříte? Zkuste nějaké takové místo navštívit za jasné lednové či únorové noci. Budete-li mít štěstí, uslyšíte je na vlastní uši. Tajemné bytosti se zde ozývají temným „uhu, uhu, uhu-u...“, někdy zakončeným výhružně znějícím skřekem či zachechtáním.
Původce tohoto hlasu má ve skutečnosti k pohádkovým bytostem daleko, tak se ozývá v době toku naše největší sova, výr velký (Bubo bubo). Z obrázku zná tuto skoro třičtvrtě metru vysokou sovu s nápadnýma „ušima“ snad každý, ale v přírodě ji viděl jen málokdo. A pokud ji někdy zaslechl, možná vůbec netušil, že ty hrůzostrašné zvuky jsou jejím milostným zpěvem.
Nejušatější sova
Kalous ušatý
Jednu z našich nejhojnějších sov může někdo na první pohled zaměnit s výrem. Ale odlišná velikost (není větší než holub) i jiný tvar „uší“, které jsou delší a postavené spíš kolmo vzhůru, rychle prozradí, že jde o kalouse ušatého (Asio otus). U nás žije prakticky všude, kde se v krajině střídají lesy, remízky, háje a skupiny stromů s poli, lukami či pastvinami, najdete ho však i v městských sadech a parcích.
V korunách stromů hnízdí (nejčastěji v opuštěných hnízdech strak či rozsochách větví), zatímco v otevřené krajině loví svou hlavní kořist - různé drobné hlodavce, především hraboše. Protože někdy vyletuje na lov už za šera, můžete zahlédnout jeho siluetu. Jako všechny sovy létá naprosto tiše, ale je nápadný svými dlouhými úzkými křídly, kterými mává nezvykle pomalu.
Nejobávanější sova
Sýček obecný
S jako kos velkým sýčkem obecným (Athene noctua) je spojeno mnoho pověr. Sýček je obyvatelem otevřené krajiny, ale nijak se nevyhýbá ani lidským sídlům: hnízdí ve starých sadech, větších zahradách a parcích ap. Jeho táhlý naříkavý hlas znějící v blízkosti osvětlených oken děsil za večerního ticha pověrčivé obyvatele venkova - lidé věřili, že to je volá smrt.
Ve skutečnosti je sýček velmi užitečný - jeho hlavní potravou jsou především drobní myšovití hlodavci, hraboši a myši. Bohužel, i tento užitečný pomocník člověka dnes z naší krajiny z ne zcela známých důvodů pozvolna mizí. Jednou z příčin nepochybně je i to, že nemá kde hnízdit, neboť lidé kácejí staré vykotlané stromy.
Nejtajemnější sova
Sýc rousný
V chladných horských jehličnatých lesích se za únorových až dubnových nocí ozývá táhlé houkání vláčku z míst, kde nikdy žádné koleje nevedly. Půjdete-li tuto záhadu prozkoumat, pravděpodobně neuspějete, i když se vám podaří dojít až na místo, kde se bude zvuk ozývat zdánlivě všude kolem. Jeho původce, jen o málo větší než naše nejmenší sova, sedí skrytý v temné koruně některého z okolních smrků. Ono houkání je totiž svatební písní sýce rousného (Aegolius funereus), který je původním obyvatelem tajgy, a u nás proto patří k nejvzácnějším sovám vůbec.
Nejznámější sova v Česku
Sova pálená
Na soužití s člověkem doplatila sova, která u nás byla považována za jednu z nejhojnějších. Obyvatelka kostelních věží, zvonic, půd a podobných míst, půvabná sova pálená (Tyto alba), nalézá stále méně vhodných míst k hnízdění. Věže a půdy budov jsou dnes většinou neprodyšně uzavřeny kvůli invazi holubů, drobné hlodavce, především myši, městský člověk ve svých domech za pomoci jedů téměř vyhubil. Ti, co zůstali, jsou přiotrávení, plni jedovatých pesticidů. Bohužel, pro sovy smrtelných. Sova pálená se tak pomalu začíná řadit mezi naše nejvzácnější druhy a trvale ubývá nejen u nás, ale v celé Evropě.
Nejmenší sova
Kulíšek nejmenší
Jako David vedle Goliáše vypadá naše nejmenší sovička ve srovnání s výrem. Obyvatel hlubokých jehličnatých nebo smíšených horských lesů, kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), není větší než obyčejný vrabec. Jeho svatební písničkou je melodické hvízdání, které lze v době toku (což je od března) zaslechnout i za dne. Ačkoliv je tak maličký, je zdatným lovcem a je schopen ulovit kořist stejně velkou nebo i větší, než je sám. V poslední době se ukazuje, že je u nás hojnější, než se dříve předpokládalo, nežije jen v pohraničních horách, ale obývá i rozsáhlé lesní celky ve vnitrozemí.
S jakými sovami se můžete taky setkat?
Sovice sněžní nebo výreček malý
Občas se u nás můžete setkat i s dalšími druhy sov, jejichž domovem jsou zcela jiné krajiny a které k nám zaletují jen jako vzácná návštěva z jižních nebo severních zemí. Jedním z nejvzácnějších je zmenšená napodobenina výra, výreček malý (Otus scops). Jako kos velká tažná sovička je doma v jižní Evropě a k nám zasahuje severní okraj jejího rozšíření, objevuje se proto jen v nejteplejších oblastech naší republiky.
Na mokřadech a podmáčených lukách jižních Čech se v zimě objevuje sova, která vypadá jako kalous s „oškubanýma“ ušima. Kalous pustovka (Asio flammeus) je skutečně jeho blízkým příbuzným, k nám však zaletuje jen velmi vzácně a na rozdíl od svého bratrance loví i ve dne, je to tedy jedna z mála sov, kterou lze považovat za denní druh.
Až z Dálného východu a ze severské tajgy k nám přilétla velká zavalitá sova, puštík bělavý (Strix uralensis). Jeho hlas zní jako podivný štěkot psa a při domnělém ohrožení hnízda neváhá zaútočit i na člověka.
Také další host k nám v zimě zalétá ze severu - je jím jako výr velká sovice sněžní (Nyctea scandiaca). Na lukách a polích, kde loví drobné obratlovce, ji pro bělostné peří nelze přehlédnout, je to však opravdu jen vzácný host, proto ji spatřil jen málokdo.
