Představujete si savce, který žil dinosaurům pod nohama, jako mrňavého rejska? V zásadě máte pravdu: Druhohorní savci byli obvykle velcí nanejvýš jako myš. Výjimky ale existují a jednou z nich je loni popsaný savec z Madagaskaru.
Jmenuje se Adalatherium, což se dá přeložit jako šílené zvíře. Nebo bláznivé zvíře. Do své doby nezapadá více vlastnostmi než jen velikostí a ta nebyla zrovna malá. Ještě nedospělé adalaterium totiž měřilo asi 60 cm, vážilo přes 3 kg a stavbou těla bylo podobné mohutnému jezevci.
Adalatherium měl splácanou kostru
72 až 66 milionů let stará fosilie nedospělého jedince adalateria je vůbec nejkompletnější a patrně také nejstarší kostra druhohorního savce, jaká byla nalezena na jižní polokouli.
Když ji ale paleontologové začali zkoumat, museli mít dojem, že jde o vtip. Kostra „obrovského“ savce, který se před všudypřítomnými dravými dinosaury ukrýval v norách, je totiž absurdní splácanina nesourodých prvků. Máme tedy velice dobrou představu o tom, jak zvíře vypadalo, nemáme však jasno ani v tak základní věci, jako je způsob jeho pohybu.
Savec a plaz v jednom
Přední a zadní končetiny adalateria vypadají jako od dvou různých zvířat – savce a plaza. Přední nohy jsou typicky savčí, směřují dolů pod tělo. Naproti tomu zadní končetiny byly vytrčené do stran tak, jak to vidíme například u krokodýlů.
Jak s takovým vybavením zvíře chodilo a běhalo, je pro anatomy záhadou. Jediné, na čem se shodnou, je, že umělo dobře hrabat. Končetiny jsou nejnápadnější, ale zdaleka ne jediná podivnost kostry adalateria. Jak o něm řekli vědci, kteří koncem roku 2020 o šíleném zvířeti sepsali 234 stránkovou monografii: Tohle zvíře ohnulo nebo zlomilo spoustu pravidel.
Šílená lebka
Páteř adalateria má víc obratlů než u jakéhokoli druhohorního savce a vyloženě prapodivná je lebka zvířete. Čenich obsahuje kost, která v linii adalateria neměla existovat už nejméně 100 milionů let. Přesto tam je.
Lebeční kosti v sobě mají řadu otvorů, kterými směrem k čenichu prostupovaly cévy a nervy. Je jich víc než u jakéhokoli známého savce, z čehož se dá vyčíst, že šílené zvíře mělo excelentní čich a hodně hmatových vousů. A na samém konečku čenichu byl jeden velký otvor, což je něco, co vědci nikdy neviděli u žádného jiného – ať už vyhynulého, nebo žijícího – savce.
Také zuby adalateria jsou divné, stejně jako zadní nohy totiž víc než savce připomínají ještěry. Čím se živilo? Těžko říct.
Ostrovní izolace
Na otázku, proč se šílené zvíře vyvinulo do své „šílené“ podoby, však kupodivu odpověď existuje. A navíc je docela jednoduchá: Madagaskar. Ostrov, který byl na konci křídy, kdy žilo adalaterium, už 150 milionů let oddělený od Afriky a 20 milionů let oddělený od indického subkontinentu.
Izolované ostrovy byly vždy prostředím, kde se díky dlouhému osamocení vyvíjely zvláštní formy života. Jako příklad si můžeme vzít třeba ostrovní trpasličí slony a obří varany. Jenže zatímco trpasličí slon je pořád slon a obří varan je pořád varan, šílené zvíře je… prostě šílené. (ABC)
Požírači dinosaurů
Adalatherium nebylo jediným „přerostlým“ druhohorním savcem. 130 milionů let starý Repenomamus robustus z Číny byl metr dlouhý a mohl vážit 4 až 6 kg. Byl dravý nebo alespoň mrchožravý – v jeho žaludku se našla kost mláděte dinosaura rodu Psittacosaurus.
Dalším savcem, který pravděpodobně plenil dinosauří hnízda, je 69 milionů let starý asi pětikilový vačnatec Didelphodon vorax (na obr. níže). Podle vědců měl v poměru k velikosti těla silnější skus než hyena nebo jakýkoli jiný známý savec. Mohl tak požírat prakticky cokoli včetně měkkýšů s pevnou schránkou nebo dinosauřích vajec či mláďat. (ABC)
Jak chodili předkové savců
Jedinečným znakem savců je páteř, která se dokáže prohýbat nahoru a dolů. Předpokládá se, že se vyvinula z páteře předků savců, která se stejně jako u moderních plazů prohýbala naopak do stran.
Skupina vědců z Harvardské univerzity ale upozorňuje, že tahle teorie vznikla jen na základě podobnosti mezi předky moderních plazů a savců. Když vědci jejich páteře podrobili sofistikovanějšímu zkoumání, došli k závěru, že je příliš zjednodušená.
Tuhá záda
Páteř časných předchůdců savců, jako byl 250 milionů let starý Thrinaxodon, totiž byla docela tuhá, vůbec ne jako páteř plazů, která je ve směru do stran velmi poddajná. Postupem času však získávala nové funkce a jednou z nich byla i schopnost prohýbat se nahoru a dolů.
Fáze, kdy by se páteř prohýbala do stran, však zřejmě úplně chyběla. Předkové savců se tak pravděpodobně neplazili jako plazi, ale měli svůj vlastní jedinečný způsob pohybu.
