List mucholapky podivné (Dionaea muscipula) je dokonalým nástrojem k lovu hmyzu. Není lepkavý jako třeba u další masožravé rostliny rosnatky, místo toho je rozdělený na dvě poloviny, které trochu připomínají pant u dveří.
Ve zlomcích sekundy se dokáže sklapnout a mouchu, která na něj neopatrně usedla, uzavřít v zamřížovaném „vězení“. Rostlinka pak má dost času, aby na ni obě poloviny listu zvolna přitiskla a začala ji trávit.
Jak to mucholapka dělá?
Trvalo dlouho, než vědci zjistili, jak to vlastně mucholapka dělá. Od počátku bylo jasné, že se lístek sklapne teprve v okamžiku, kdy na něj dosedne nějaký hmyz.
Pomohly až snímky z mikroskopu, které odhalily, že na vnitřní straně obou polovin listu jsou rozmístěné jemné výčnělky. A právě ty citlivě reagují na dotyk. Ale jak mucholapka pozná, že jde o hmyz a ne jen o nějakou nečistotu – kousek listu, půdy či kapku deště?
Akční potenciál
Až další sledování pasti prozradilo víc. Mechanické podráždění některého z výčnělků vyvolá vznik elektrického signálu, tzv. akčního potenciálu. Ten se šíří v obou polovinách listu, ale pořád se nic neděje.
Pokud se ale hmyz do třiceti sekund dotkne nějakého výčnělku podruhé a je jedno, jestli toho samého nebo jiného, druhý signál uvolní napětí mezi oběma polovinami listu a ty se sklapnou. Při delší prodlevě ale past nezareaguje. Kdyby se tedy moucha bez pohybu vyhřívala na listu celou minutu, mohla by bez úhony odletět.
Bioelektrické signály
Tyto tzv. bioelektrické signály vznikající mechanickým podrážděním citlivých chloupků mají velmi malou intenzitu, vědci je přirovnávají k podobným signálům známým z nervové soustavy živočichů.
Z fyziky víme, že elektrický náboj či změna elektrického pole vytváří pole magnetické. Vzhledem k tomu, jak jsou tyto bioelektrické impulzy slabé, je i indukované magnetické pole nepatrné. Přesto už se ho u živočichů včetně lidí podařilo změřit.
Ale u rostlin vědci neuspěli, donedávna používané přístroje nebyly schopné tak malý magnetismus změřit.
První z rostlin
Protože past mucholapky aktivuje elektrický signál, mělo by i v její blízkosti vzniknout magnetické pole. Ověřit tuto teorii však vědcům umožnil až vysoce citlivý atomový magnetometr. Ten při sklapnutí listu skutečně zaznamenal v jeho blízkosti velmi slabé magnetické pole. Přestože je milionkrát slabší než magnetické pole Země, je tímto přístrojem měřitelné. A mucholapka se stala první zelenou rostlinou, u které se ho podařilo změřit.
Budou i další?
Nyní se vědci chystají měřit ještě slabší magnetická pole dalších rostlin. V budoucnu by tato neinvazní metoda (rostlinu nijak nepoškozuje) mohla pomoci zemědělcům při zjišťování zdravotního stavu pěstovaných plodin a jejich reakce na změny teploty či napadení škůdci.
EEG a MEG
Elektrického potenciálu a biomagnetického pole využívají lékaři při zkoumání lidského mozku. V něm díky jeho aktivitě neustále probíhají elektrické signály, které lze měřit přístrojem známým jako elektroencefalograf (EEG). Stejně tak lze tzv. magnetoencefalografem (MEG) změřit indukovaná magnetická pole. Díky těmto přístrojům tak dnes lékaři mohou odhalit a přesně lokalizovat jakékoliv změny v mozku - nemoc, poškození či jeho neobvyklé (patologické) fungování, aniž by museli pacienta operovat.
