Vedle jaguárů, pum, zlata a drahokamů byla symbolem moci a bohatství v předkolumbovských kulturách Jižní Ameriky ptačí pera. Používala se na čelenky nebo zdobení slavnostních plášťů. Nejvíce ceněná byla pestře zbarvená pera velkých tropických papoušků, jako jsou arové a amazoňané. Kultury žijící v pralesích v povodí Amazonky s jejich zdrojem neměly problém, papouščích per se ale kupodivu nemusely vzdávat ani říše v horách nebo pouštních oblastech.
Jako ve starém Egyptě
V Jižní Americe totiž zřejmě docházelo k něčemu podobnému jako ve starověkém Egyptě, kde se s ceněnými zvířaty obchodovalo na velké vzdálenosti. Příkladem za všechny, o kterém jsme psali v letošním ábíčku 3/2021, jsou paviáni pláštíkoví (článek najdete i pod tímto odstavcem). Jako oblíbená obětina bohu Thovtovi se do Egypta dováželi po moři, chovali v chrámech a po utracení mumifikovali.
Důkazy dávného jihoamerického obchodu s papoušky nyní získal antropolog José Capriles spolu se svou maminkou ornitoložkou. Mezi nálezy z pouště Atacama na severu Chile objevili peří a dokonce i mumifikovaná tělíčka několika druhů tropických papoušků, kteří se v nejsušší poušti světa Atacamě přirozeně nemohli vyskytovat.
Smutný osud papoušků
Jediným logickým vysvětlením bylo, že papoušci byli lidmi odchyceni ve své domovině a prodáni kupcům, kteří se dovezli do Atacamy. Jako místo, kde vyrostli, vědci určili téměř 500 km vzdálenou oblast východní Amazonie.
Odolnost teplomilných ptáků je udivující – pravděpodobně v klecích umístěných na hřbetech lam přežili cestu přes rozsáhlé stepi i přechod přes víc než 3000 metrů vysoký masiv pohoří Andy.
O tom, že papoušci do Atacamy dorazili živí a minimálně nějakou dobu v ní přežívali, svědčí výsledky izotopových analýz. Papoušci totiž jedli to samé, co místní zemědělci. Jejich osud ale nebyl nijak veselý – většina z nich byla zřejmě držena jako zdroj per a jakmile jim vyrostla, „chovatelé“ jim je okamžitě vytrhali.
Věčný let
Prosté vytěžování per však zřejmě nebylo jediným důvodem importu papoušků. V ostrém kontrastu k němu je totiž péče, které se ptákům dostalo po smrti. Velká část mumifikovaných papoušků, které měli vědci možnost zkoumat, měla uměle rozevřený zobák a vytažený jazyk. Další byli mumifikováni v pozici „věčného letu“ s doširoka roztaženými křídly.
„Absolutně nemáme tušení, proč byli mumifikováni právě takto,“ říká José Capriles. Mumifikace ale byla pečlivá – skrze kloaku (otvor, do něhož ústí trávicí, vylučovací a pohlavní soustava) je balzamovači zbavili vnitřních orgánů a tělo obalili látkou. V extrémně suchém prostředí Atacamy to na zachování těla bohatě stačilo.
Předchůdci Inků
Mumifikovaní papoušci z Atacamy pocházejí z let 1100 až 1450 našeho letopočtu. Je to období mezi koncem říše Tiwanaku a vznikem slavné říše Inků. Říše Tiwanaku měla své centrum – město Tiwanaku – ve výšce 3850 metrů nad mořem jen pár kilometrů od jezera Titicaca. Rozkládala se na severu dnešní Bolívie a zasahovala i do Peru a do Chile. Její existence trvala asi 500 let a historikové ji považují za nejvýznamnější předinckou civilizaci Jižní Ameriky.
