Drobných ještěrů rodu Anolis je hodně druhů s rozmanitým způsobem života. Ti, kteří žijí v těsné blízkosti vod, mají téměř obojživelný životní styl. Pod hladinou vody totiž hledají nejen potravu, ale také úkryt před predátory. A pokud není predátor skutečně hodně trpělivý a vytrvalý, číhání na to, až se anolis zase vynoří, rychle vzdá. Kdo se ale nevzdal, byli vědci, kteří anolise studovali v Kostarice. Zjistili – a s pomocí podvodní kamery zdokumentovali – že drobný ještěr může pod vodou setrvat až 18 minut.
Téměř obojživelný ještěr anolis
Jaké výhody anolisům jejich mimořádné potápěčské schopnosti přinášejí, je vcelku zřejmé. Jiná otázka ovšem je, jak to dělají. Pokusy s několika druhy „obojživelných“ anolisů ukázaly, že tito ještěři si osvojili to, co umí někteří vodní členovci – nadechnout se vzdušného kyslíku, aniž by se nutně museli vynořit nad hladinu. Klíčem je opětovné vdechování vzduchu, který již jednou prošel dýchacími orgány a který se drží na těle živočicha. To samozřejmě nejde donekonečna, protože obsah kyslíku se v takovém „recyklovaném“ vzduchu stále snižuje, ale na významné prodloužení ponoru to stačí.
Bublina jako kyslíková bomba
Anolis, který se potopí do vody, získá stříbřité zbarvení, protože jej pokryjí bublinky vzduchu, který vytvoří tenkou vrstvu mezi jeho hydrofobní kůží a okolní vodou. Některé druhy tuto vrstvu umí nafouknout vydechnutím vzduchu z plic a zformovat tak velkou vzduchovou bublinu. Ta pak sedí zvířeti na hlavě, je spojena s jeho čenichem a slouží jako „kyslíková bomba“, z níž ještěr pod vodou dýchá. Aby vědci prokázali, že vzduchová bublina není jen nějaké svérázná ozdoba, ale funkční věc, umístili do ní miniaturní senzory pro sledování hladiny kyslíku. A kyslík v průběhu ponoru ubýval, což dokazuje, že jej plaz postupně spotřebovával dýcháním.
Přelomový objev
Dýchání už jednou vdechnutého vzduchu je něco, o čem u podvodního dýchání obratlovců nikdo vážně neuvažoval. Objev, který začal v Kostarice dlouhým čekáním na to, až se anolis zase vynoří, však prokázal, že to možné je. Otázkou nyní je, co dalšího tihle ještěři umí. Vědci je například podezírají z toho, že během ponoru utlumí svůj metabolismus. Tím by snížili svou spotřebu kyslíku a pobyt pod vodou si mohli ještě víc natahovat.
Anolisové
Anolisové jsou drobní a pestře zbarvení, některé druhy se chovají jako terarijní zvířata. Domovem anolisů, kteří jsou příbuzní leguánům, je především Střední a Jižní Amerika a ostrovy v Karibském moři. Obvykle žijí na stromech v deštných pralesích, někteří se ale naučili žít i v blízkosti lidských sídel. Loví hmyz i menší obratlovce včetně jiných anolisů. Některé druhy nafukují barevný hrdelní vak, který slouží ke komunikaci, a ovládají částečnou barvoměnu.
