Od nejbližší pevniny dělí Galapážské souostroví asi 1000 km hladiny Pacifiku. Od svého vzniku až do roku 1535, kdy je během plavby z Panamy do Peru náhodou (jeho loď unesl z kurzu proud) objevil španělský biskup a cestovatel Tomás de Berlanga, byly totálně odříznuté od zbytku světa. Což vedlo ke vzniku jedinečných zvířecích druhů, které v 19. století studoval asi nejslavnější návštěvník Galapág: britský přírodovědec a pozdější autor evoluční teorie Charles Darwin.
Plastové Galapágy
V období mezi Berlangou a Darwinem byly Galapágy navštěvované jen občas piráty a cestovateli, kteří potřebovali doplnit zásoby sladké vody. Kvůli tomu tu Darwin našel něco jako rajskou zahradu biodiverzity, kterou znečišťoval tak maximálně nějaký rozbitý dřevěný sud.
O dvě století později jsou Galapágy vyhlášeným a velice nákladným cílem turistických zájezdů. Příliv návštěvníků je sice pečlivě regulován (Galapágy mají status národního parku), ale o neposkvrněném ráji už mluvit nemůžeme. Galapágy jsou totiž plné plastových odpadků, které pocházejí z pevniny a na souostroví je přinášejí mořské proudy.
Leguáni na skládce
Znečištění je podle nové mezinárodní vědecké studie na Galapágách všudypřítomné: Plasty jsou v mořské vodě, na souši a dokonce i v tělech mořských zvířat. Na nejhůř znečištěných plážích – včetně té, na které žijí ikoničtí mořští leguáni – je na jednom čtverečním metru pláže víc než 400 plastových částic. Což je víc než estetický problém. Mořských leguánů (Amblyrhynchus cristatus) žije všeho všudy méně než 500, jako druh jsou tedy zranitelní. A skutečnost, že žijí a kladou vejce v prostředí s tak vysokou koncentrací plastového znečištění, optimismus moc nepodporuje.
Plastová potrava
Mořští leguáni však nejsou jediná galapážská zvířata, o která mají vědci obavy. V ohrožení je podstatná část členů potravního řetězce. Víc než polovina bezobratlých mořských živočichů, jako jsou ježovky nebo přisedle žijící korýši svijonožci, má totiž uvnitř těla mikroplasty, tedy částice menší než 5 mm. Přijímají je spolu s potravou, a když se sami stanou kořistí jiného živočicha, plasty mu „předají“.
Plastové částice tak stoupají potravním řetězcem od těch nejmenších živočichů po ryby, mořské ptáky a savce, jako je ohrožený lachtan galapážský (Arctocephalus galapagoensis). Jaký dopad na živočichy může mít přítomnost mikroplastů v trávicím traktu, vyžaduje podle vědců další výzkum. Že by jim prospívala, se však asi čekat nedá.
Smrtelné pasti
Stejně nebezpečné jako mikroplasty jsou na Galapágách (a samozřejmě nejen na nich) i velké kusy plastových odpadků – například igelitové tašky, kbelíky, držáky plechovek s pitím nebo rybářské sítě. Zamotat se do nich mohou nejen menší živočichové, jako jsou mořští ptáci, ale i velké mořské želvy, lachtani, žraloci kladivouni a obrovští žraloci velrybí. V nejlepším případě zvířatům jen dočasně překážejí, v těch horších jim způsobují těžká zranění a smrt.
Soustroví Galapágy
Galapágy leží po obou stranách rovníku ve vzdálenosti asi 1000 km od pobřeží jihoamerického Ekvádoru, jehož jsou provincií. Souostroví tvoří 19 „velkých“ ostrovů, které mají rozlohu víc než 1 km čtverečních, plus desítky menších ostrůvků nebo jen skalisek, které vystupují z vod Tichého oceánu. Ostrovy vytvořily vrcholy sopek – některé z nich jsou již vyhaslé, jiné stále činné. Z geologického hlediska je souostroví sotva teenager, protože nejstarší ostrovy se z moře vynořily před pouhými 5,5 milionu let.
