Jediným druhem medvěda, který žije na jihoamerickém subkontinentu, je medvěd brýlatý – vysoce plachý a pro vědce záhadný druh, který žije v Andách. Ještě počátkem 21. století se domnívali, že jde o noční zvíře, což bylo později vyvráceno. Medvěd brýlatý je také velice vzácný – hned po pandě velké je vůbec nejohroženější medvědovitou šelmou.
Deštníkový druh medvěda
Hrozbou pro existenci medvědů brýlatých je fragmentace životního prostředí a konflikty mezi nimi a místními obyvateli, které obvykle končí smrtí medvěda. Odhaduje se, že ročně domorodci zabijí asi 180 jedinců. Medvěd brýlatý (Tremarctos ornatus) je přitom v andských ekosystémech kriticky důležitý. Vědci jej řadí mezi takzvané „deštníkové druhy“ jejichž ochrana nepřímo chrání množství dalších druhů. Zvýšená ochrana by proto byla na místě, jenže jak chránit zvíře, o kterém se ví jen málo?
Místo opic medvědi
S touto optikou je zcela logický krok, ke kterému se odhodlal americko-německý tým vědců. Původně do oblasti Coppalínu v severním Peru vyrazili proto, aby studovali chápany hnědé – opice, které se nikde jinde nevyskytují. Když však výzkumníci od zdejších obyvatel slyšeli, že v oblasti je možné vidět medvědy brýlaté, nechali opice trochu stranou. V doprovodu místních lidí se vydávali na výpravy, během kterých se jim dařilo medvědy nejen spatřit, ale také fotografovat. A protože každý medvěd brýlatý má jedinečný vzor světlejší srsti na hlavě a krku, mohli přesně identifikovat jednotlivá zvířata.
Jako skutečný Paddington
Během jedné výpravy vědci spatřili a vyfotografovali i zvíře, jaké rozhodně nečekali – zlatého medvěda. Medvědi brýlatí jsou téměř úplně černí či tmavě hnědí s rezavým nádechem. Tento však měl po celém těle zlatavě hnědou barvu se světlejším odstínem kolem očí a čenichu. Svým vzezřením tak dokonale odpovídal literárnímu a filmovému medvídku Paddingtonovi, o kterém mimochodem jeho autor, britský spisovatel Michael Bond napsal, že pochází z „nejtemnějšího Peru“. Zřejmě je to ale náhoda, protože Bond se prý při tvorbě postavy Paddingtona inspiroval plyšovou hračkou. V každém případě je to vůbec poprvé, co se „zlatého“ medvěda brýlatého podařilo vyfotografovat.
Teritorium? My se podělíme!
Z databáze medvědích obličejů navíc vyplynula jedna dobrá zpráva: V Coppalínu zřejmě žije asi dvakrát víc medvědů brýlatých, než se odhadovalo. Hustota jejich populace je podle vědců 10 medvědů na 100 km2. To znamená, že potřebují menší teritoria, než jsme si zatím mysleli, a že na relativně malém území jich může být poměrně hodně. Což je z hlediska ochrany druhu dobrá zpráva – jednoduše proto, že malé území se dá chránit lépe než velké.
Medvěd brýlatý
„Andský medvěd“, jak se mu také přezdívá, obvykle žije v nadmořské výšce 1900 až 5000 metrů. Výborně šplhá po stromech a dokonce si staví hnízda z větví. Ze všech medvědů kromě pandy má v jídelníčku nejvíc potravy rostlinného původu – živí se ovocem včetně fíků a avokáda, listím, kaktusy a broméliemi, medem a palmovými ořechy. Je však schopný ulovit i velká zvířata včetně lam, jelenů, koní a dobytka. Kromě člověka může být pro dospělého medvěda brýlatého nebezpečný jen jaguár, se kterým se však potkává jen výjimečně.
