Závislí na ledu: Lovci tuleňů čelí oteplování

Závislí na ledu: Lovci tuleňů čelí oteplování
Sdílej
 
Tání arktického ekosystému neohrožuje jen lední medvědy, ale i dalšího vrcholového predátora – člověka. Původní obyvatelé severu Aljašky, kteří po celé generace loví tuleně, jsou závislí na stavu mořského ledu. A toho ubývá.

Kotzebue je město na severu Aljašky, ve kterém žije víc než 3000 obyvatel. Většina z nich jsou původní obyvatelé Ameriky, kteří hovoří dialektem inuitštiny zvaným Iňupiaq. Po celé generace záviseli Iňupiaqové z Kotzebue na tuleních, kteří jim sloužili jako zdroj obživy a materiálu pro výrobu oděvů. Lov tuleňů vousatých, kterým se zde říká ugruk, je důležitou součástí jejich života i dnes. Závisí však na stavu mořského ledu, protože tuleň vousatý k životu bezpodmínečně potřebuje plovoucí ledové kry.

Megashromáždění: Nebezpečný rekord mrožů

Megashromáždění: Nebezpečný rekord mrožů

Kus ledu pro tuleně

Každé jaro tuleni následují tající led Čukotského moře a vstupují do Kotzebueské úžiny. Tady pak využívají plovoucí kry jako základny, na nichž si mohou odpočinout při lovu ryb, korýšů a škeblí. Pokud chcete ulovit tuleně, musíte nejdřív ulovit správnou kru – to se od místních lovců naučili vědci z Aljašské univerzity ve Fairbanksu, kteří v Kotzebue zkoumali dopady klimatických změn. Najít správnou kru v minulosti nebyl pro lovce žádný problém, led i tuleni byli naprosto spolehliví. V posledních letech je to však jiné.

Tuleň vousatý na okraji ledové kry v úžině Kotzbue •  Sarah Betcher/Farthest North Films, Jessie Lindsay, NMFS MMPA permit no. 19309

Krátká lovecká sezona

Lovec tuleňů a Iňupiaqský starší Roswell „Bobby“ Schaffer vyrůstal v Kotzebue v 50. letech minulého století. Říká, že tehdy bylo možné tuleně lovit ještě v červenci – dnes lovecká sezona vydrží sotva do začátku června. Její konec nastává v průměru o 26 dní dříve, ale datum jejího začátku se obvykle neposouvá. Závisí totiž na příchodu tuleňů i na možnosti dostat se k nim v malých otevřených člunech. Zkrácená sezona znamená, že lovci mají na všechno daleko méně času. Musí být nachystaní předem, a jakmile se objeví tuleni, vyrazit za nimi.

Lovec tuleňů a starší Iňupiaqů Roswell Schaffer je spoluautorem vědecké studie •  Sarah Betcher/Farthest North Films, Jessie Lindsay, NMFS MMPA permit no. 19309

Hodně tuleňů, málo ker

Zatím lovci z Kotzebue zvládají ulovit přibližně stejný počet tuleňů vousatých jako v době Bobbyho mládí. Lov však vypadá jinak. Velké kry, na kterých byli řídce rozeseti tuleni, jsou minulostí. Ty současné jsou menší a tenčí a lovci za nimi musí podnikat kratší a častější plavby. Také chování tuleňů se změnilo – jinak spíš samotářská zvířata nedostatek plovoucích ker nutí k tomu, že se na nich shlukují ve velkých skupinách. Vyniklo to zejména v roce 2019, který byl v Kotzebue téměř bez ledu. Nedaleko se na pouhých několika krách shromáždily stovky tuleňů.

Lovci tuleňů ztrácí příležitosti. Důvodem jsou klimatické změny a úbytek ledu •  Graphic developed by The International Arctic Research Center

Bez lovné zvěře

Tuleni koncentrovaní na jednom místě jsou snadným úlovkem, lovci z něj ale moc velkou radost nemají. Oni i vědci se obávají, že v dalších letech se situace zhorší natolik, že tuleni do Kotzebueské úžiny přestanou přicházet. V takovém případě by za nimi lovci museli vyplouvat přes otevřené moře na velké vzdálenosti, což je poměrně riskantní podnik. Navíc s nejistým výsledkem.

Stateční plyšáci: Samostatná tulení mláďata

Stateční plyšáci: Samostatná tulení mláďata

Šelmy s ploutvemi: Tuleni cítí, jak ryba dýchá

Šelmy s ploutvemi: Tuleni cítí, jak ryba dýchá

Tvrdí Eskymáci: Dobytí Aljašky a Grónska

Tvrdí Eskymáci: Dobytí Aljašky a Grónska

 

Články odjinud