Před 30 až 40 tisíci lety tato vlčí linie začala navazovat opatrné vztahy s lidmi a před nejméně 20 tisíci lety z ní byli domestikováni psi, kteří se spolu se svými páníčky stěhovali na nová a nová území.
Izolovaný svět sibiřských psů
Z genetických studií vyplývá, že v době před asi 11 tisíci lety už byla světová psí populace rozrůzněna do nejméně pěti různých vývojových linií. Jednou z nich byli sibiřští psi, kteří jsou posledních 10 tisíc let nedílnou součástí života na Sibiři. Pracovní psi jim sloužili a stále slouží nejen jako společníci, ale také jako lovci, tahači saní a hlídači sobích stád.
Od doby železné po středověk byla Sibiř svět sám pro sebe, v němž izolovaně žily lidské populace – genetické studie ukazují, že se prakticky nemísily s jinými populacemi. Izolace však nebyla tak úplná, jak jsme si dlouho mysleli. Sibiřané si zachovávali odstup, ale o kontakt s cizími vlivy ochuzeni nebyli.
Pravěké obchodní trasy
Nedávné archeologické nálezy prokázaly, že už před víc než 2000 lety musely Sibiř s okolním světem spojovat dobře zavedené obchodní trasy, po kterých se sem dostávalo exotické zboží jako například skleněné korálky. Tyto trasy vedly nejen do přiléhajících stepních oblastí, ale také k Černému moři, na Blízký východ a pravděpodobně i do Evropy. Když se o nich dozvěděla paleogenetička Tatiana Feuerbornová z dánské Kodaňské univerzity, napadlo ji, že ceněným zbožím nebyly jen různé tretky, ale také – domácí psi. Je možné, že se obchodovalo i s nimi?
Ceněné zboží
Odpověď doktorce Feuerbornové a jejím kolegům poskytla další genetická studie. Analýza 60 let až 11 tisíc let starých vzorků psí DNA ukázala, že v době před 9500 až 7000 lety byli sibiřští psi geneticky izolovaní stejně jako jejich páníčci. Pak ale přišel zlom: Místní psi se začali křížit se psy, kteří pocházeli z velké dálky – z asijských stepí nebo z Evropy.
A protože psi se mísili, ale jejich páníčkové pořád ne, vidí v tom vědci spíš doklad obchodování se zvířaty než toho, že by se v oblasti usazovali cizinci provázení svými psy. Zakoupení psi se pak na Sibiři pravděpodobně stali součástí něčeho, čemu bychom dnes řekli cílený šlechtitelský program.
Ze saňových psů pastevečtí
Úkolem prvních sibiřských psů zřejmě bylo tahat saně, možná také pomáhat při lovu. Když však tehdejší společnost prodělala přerod od lovců a sběračů k pastevcům sobů, začala potřebovat i jiný typ psů – takový, který bude nejen odolný vůči drsnému klimatu, ale který také dokáže hlídat a nahánět velká sobí stáda. Získat jej umožnilo právě křížení místních psů s těmi z jiných oblastí. Tato strategie podle vědců vedla ke vzniku moderních sibiřských plemen, jako je samojed.
Samojed
Většina moderních psích plemen je výsledkem chovatelského úsilí během 19. a 20. století. Ne tak sibiřský samojed. Po prvotním křížení, které dalo vzniknout jeho plemeni, zůstal prakticky nedotčený – geneticky jsou samojedi téměř stejní, jako byli ve středověku. Jméno samojed odkazuje na jejich páníčky – samojedsky mluvící sibiřské národy. Plemeno je však získalo až na počátku 20. století, když evropští polárníci sháněli saňové psy. Do té doby to byli prostě pracovní psi.
