Kly považujeme za něco vcelku běžného. Mají je současní sloni stejně jako například mroži, prasata bradavičnatá nebo damani. Jen málokdo – vědce nevyjímaje, jak říká Megan Whitneyová z Harvardské univerzity – si ale uvědomí, že kly se vyskytují pouze a jedině u savců. Neznáme žádnou rybu, plaza ani ptáka, který by měl kly.
Želví zobák a kly
Megan spolu s kolegou Kenem Angielczykem zkoumala zkameněliny dicynodontů – „savcovitých“ plazů, kteří žili na Zemi ještě před dinosaury. Velikost dicynodontů (Dicynodontia) byla rozmanitá, našli bychom mezi nimi druhy velké jako potkan, ale také jako slon. Byla to podivná zvířata s hroším tělem a želvím zobanem, který lemovala dvojice dlouhých klů. Nejbližšími žijícími příbuznými dicynodontů jsou moderní savci. Ale byly jejich kly skutečnými kly nebo jen přerostlými zuby?
Zuby dicynodontů
Tuto otázku si Megan s Kenem položili během jedné pauzy na oběd během výzkumných prací v africké Zambii. Všude kolem byly zuby dicynodontů. Ken zvedl úlomek jednoho zubu a nadhodil, proč se jim říká kly, když jako kly tak docela nevypadají. A to byl počátek jejich vědecké studie. Nejdřív si ale vědci museli určit, čím se skutečné kly liší od obyčejných zubů: Kel musí trčet z úst, musí růst po celý život a celý jej musí tvořit zubovina (dentin). To je zásadní rozdíl oproti většině savčích zubů, jejichž povrch kryje tvrdší sklovina.
Krájení plátků
Sloni, mroži, prasata bradavičnatá i damani se do této definice klu vešli. Kdo naopak neprošel, byli například hlodavci, kterým také mohou z tlamy trčet zuby s neukončeným růstem. Jenže povrch hlodavčích zubů kryje sklovina. Když měli vědci jasno v tom, co dělá kel klem, mohli se konečně pustit do dicynodontů. Zuby deseti různých druhů nařezali na plátky tenčí než papír, které pak zkoumali pod mikroskopem. Pomocí výpočetní tomografie také zjišťovali, jak byly připojeny k lebce a jestli měly jejich kořeny neukončený růst.
Kly, ale i zuby
Výsledky byly nečekané: Někteří dicynodonti měli jen velké zuby pokryté sklovinou, zatímco jiným rostly skutečné kly ze zuboviny. Ty se navíc v jejich linii zřejmě vyvinuly hned několikrát nezávisle na sobě. Důvodem jejich vzniku byly zřejmě mechanické vlastnosti. Zuby kryté sklovinou jsou velmi odolné, ale pokud utrpí nějaké poškození, nedokážou se regenerovat. Naproti toku kly tvořené zubovinou jsou sice o něco méně odolné, ale jejich schopnost obnovy je mnohem vyšší. A to se zřejmě zvířatům, která svými zuby ryla v zemi a bojovala, velice hodilo.
Hacknutí svého chrupu
Studie dicynodontích klů napovídá, proč jsou výsostnými majiteli klů pouze savci a jejich dávní předchůdci. Aby se mohly vytvořit kly, musí být zřejmě splněny dvě podmínky. Když je máte, mohou vám neustále rostoucí kly pomoci „obejít“ fakt, že si poškozené zuby nemůžete vyměnit.
První podmínkou je omezená výměna zubů. Savci včetně člověka vyměňují zuby jen jednou – mléčné vypadnou a zbytek máme do konce života. Naproti tomu třeba žralokům se zuby obměňují prakticky nepřetržitě. Druhou podmínkou je připojení zubů k čelistem pomocí měkké pružné tkáně. Savci takové mají, ale u většiny ostatních obratlovců je toto spojení tvrdé kostěné.
