Možná jste zaznamenali, že od ledna roku 2022 jeden vombat žije v pražské zoo. Pokud budete mít šanci, určitě se na něj zajděte podívat. My jsme to udělali a musíme říct, že sameček vombata obecného (známý i jako vombat medvědovitý, Vombatus ursinus) jménem Cooper je mimořádně roztomilé zvíře.
Navíc není nijak zvlášť plachý, takže si ho v jeho výběhu, který je součástí expozice Darwinův kráter, budete moci dobře prohlédnout. A pokud by byl náhodou zalezlý v úkrytu, podívejte se alespoň, jestli neuvidíte jeho hranatý trus. Ve zvířecí říši je totiž naprosto unikátní.
Jak to ten vombat dělá? A proč vlastně?
Představujete si, že když vombat trousí krychle, musí mít čtvercový průřez střeva? Jste na omylu, na první pohled se tahle součást vombatí anatomie nijak neliší od výbavy jiných savců. I pro vědce to dlouho byla záhada. Vlastně záhady dvě. Otázkou totiž bylo nejen, jak to vombat dělá, ale také proč to vombat dělá.
Jako první v pořadí se podařilo zodpovědět tu druhou – tedy to, proč se vombat tvorbou tak neobvyklého trusu vůbec namáhá. Odpověď vyplynula z chování vombatů. Vombat obecný je totiž samotářské a vysoce teritoriální zvíře, které si pečlivě vyznačuje hranice svého území. A používá k tomu… správně, svůj trus!
Pořádkumilovný vačnatec
Jednu věc má vombat s králíkem společnou – stejně jako on za sebou trousí bobky velice často a ve velkém množství, za den jich za sebou zanechá asi stovku. Na rozdíl od králíka ale své krychličky nenechává jen tak povalovat, ale pečlivě je umísťuje na hranice svého teritoria.
Krychle přitom mají tu výhodu, že se jen tak nezakutálí a hezky stojí tam, kde je vombat chce mít, aby svou přítomností a pachem varovaly před vstupem jiné vombaty. Nebo aby do teritoria naopak přilákaly partnera k rozmnožování.
Nevábný výzkum
„Proč“ je tedy jasné, ale jak vombat vyrábí svůj hranatý trus? Tuto záhadu nedávno vyřešila Patricie Yangová z amerického Georgijského technologického institutu za pomoci divokých vombatů, které usmrtily kolize s motorovým vozidlem. Výzkum asi nebyl dvakrát příjemný, Patricie se svými kolegy ze zvířat vyňali střeva, která pak detailně studovali. Ale vyplatilo se jim to.
Zjistili přitom, že klíčem ke hranatému trusu jsou jedinečné vlastnosti vombatích střev. Konkrétně to, že jejich svalovina není stejnorodá, ale že se v ní střídají silnější a slabší svaly. Díky tomu jsou určité části střeva tužší a jiné měkčí. Tuhé oblasti si můžeme představit jako pevné pásy. Když se jimi zbytky potravy posouvají, vznikají plochy. Naopak v měkčích místech vznikají hrany. Výsledkem je krychlový bobek!
