Kasuáři jsou velcí nelétaví ptáci z pralesů Austrálie a Nové Guineje, kteří víc než domácí ptactvo připomínají své pravěké příbuzné velociraptory. Stejně jako oni i kasuáři mají na jednom z prstů zadních nohou dlouhý dráp ostrý jako dýka. Zaútočit jím kasuár umí stejně jako velociraptoři: z výskoku. Člověku tak může naštvaný opeřenec jedním kopnutím rozpárat břicho.
Agresivní kasuár
Kasuár se naštve docela snadno, má agresivní povahu a někdy útočí prakticky bez jakéhokoli důvodu. A co teprve, když jde o samce, který sedí na vejcích nebo vodí mláďata! Přesto už před 18 tisíci lety lidé z Nové Guineje setkání s vysoce útočnými kasuáry nejen riskovali, ale přímo vyhledávali. Důvodem byla vejce, která se lovci snažili uloupit ve vysokém stadiu vývoje, odnést si je do svých příbytků a tam je vylíhnout. Kasuáří kuřata pak chovali jako domácí drůbež.
Pravěká drůbež
Umělé odchovy kasuárů na Nové Guineji o několik tisíc let předcházejí domestikaci drůbeže, jako jsou slepice nebo husy. Vědci je objevili díky skořápkám kasuářích vajec, která se na zdejších archeologických nalezištích vyskytují ve velké množství. Archeoložka Kristina Douglassová z americké Penn State University zjistila, že trojrozměrná struktura vnitřní strany skořápky se mění spolu s tím, jak postupuje vývoj zárodku uvnitř. Díky tomu byla schopna určit, v jaké fázi vývoje byla vejce, jejichž skořápky se našly při vykopávkách.
Vejce nebyla k jídlu
Celkem Kristina a její kolegové analyzovali víc než tisícovku úlomků skořápek kasuářích vajec z Nové Guineje, která byla stará 6 až 18 tisíc let. Zjistili tak, že naprostá většina z nich byla „spotřebována“ ve velmi pozdní fázi vývoje.
Jedna možnost byla, že pravěcí lidé měli rádi balut – tedy vejce, které se uvaří i s kuřetem uvnitř a které je oblíbeným pouličním jídlem v některých asijských zemích. Protože však skořápky nenesly známky tepelné úpravy, je daleko pravděpodobnější, že z nich lidé těsně před vylíhnutím vysvobodili mláďata, která odchovávali.
Významný pták
Vyplatilo se pravěkým lidem z Nové Guineje chovat tak nebezpečné ptáky? Kasuár tu byl a stále je významným zvířetem. Loví se pro maso, z peří se vyrábějí součásti oblečení a pokrývek hlavy, z dlouhých kostí končetin se brousí dýkovité nože. A i dnes tu domorodci obchodují s kasuářími kuřaty. Stejně jako chovatelům z doby kamenné jim v tom nahrává jedna věc, která je společná všem ptákům – imprinting neboli učení vtištěním.
Co je imprinting? Kouzlo vtištění
Když se ptačí mládě proklube z vajíčka, automaticky za svou matku a tím pádem i za obraz svého druhu považuje toho tvora, kterého v prvních chvíli života vidí ve své blízkosti. Když je to samice kasuára, považuje se její mládě také za kasuára. Když se ale vyklube u lidí, pokládá se za jednoho z nich. Takže ačkoli sklon k agresivitě kasuárům určitě zůstal, pravděpodobně se nesnažili své pravěké chovatele při první příležitosti rozpárat.
Lupič s přilbou
Kasuár je kvůli svým drápům přirovnáván k velociraptorovi, ale ještě podobnější mu byl jiný teropod jménem Corythoraptor. Jeho latinské jméno znamená „přilbovitý lupič“. Na vrcholku hlavy seděl kostěný hřebínek, který jako by z oka vypadl současným kasuárům. Asi dvoumetrový všežravý Corythoraptor ovšem žil v období svrchní křídy před asi 67 miliony lety. Jeho fosilie pocházejí z Číny.
