Když zkušený pátrač po fosiliích a preparátor v jedné osobě Bob Harmon narazil na vyčnívající fosilní kosti ze špatně dostupného kopce nedaleko nádrže Fort Peck ve východní Montaně, ihned poznal, že má před sebou dalšího jedince druhu Tyrannosaurus rex.
Harmon už dlouhá léta spolupracoval s institucí Museum of the Rockies a v samotné sezoně 2000 narazily týmy z tohoto muzea hned na pět tyranosauřích koster. Jak se ale mělo ukázat, právě „B-rex“ označený takto na počest Boba Harmona měl být tím nejvíce unikátním objevem.
Tyranosaurus rex neběhal, ale hodně rychle chodil • Zdroj: manchester.ac.uk
Půlení kostí tyranosaura
Protože kostru nebylo možné z nedostupného místa objevu odvézt automobilem, byla povolána helikoptéra. Jenže pro helikoptéru byly zase některé části fosilie příliš těžké, a tak se vedoucí vykopávek, proslulý paleontolog Jack Horner, mu- sel rozhodnout pro velmi nepopulární krok.
Některé kosti, poprvé po 68 milionech let vytažené na denní světlo, musely být rozpůleny. Většině muzejních kurátorů z takového kroku vstávají vlasy na hlavě, ale Horner to považoval za dobrou příležitost.
Jeho spolupracovnice a bývalá studentka Mary Higby Schweitzerová totiž prováděla výzkumy, při kterých se snažila najít cosi, co bychom mohli přirovnat k pátrání po mimozemské civilizaci nebo bájné Atlantidě – totiž původní organické molekuly v dinosauřích fosiliích!
Ve fosílii to neexistuje!
V geologických vědách se běžně učilo, že zkameněliny nejsou nic víc než kusy kamenů (či hornin), majících tvar původních částí těla dávných organismů. Žádné stoy po původních organelách, pigmentech, bílkovinách nebo dokonce DNA už v nich být dávno neměly.
Předpokládalo se ostatně, že molekula DNA se rozpadá v řádu tisíciletí, jak by se tedy jakékoliv stopy po něčem podobném mohly dochovat v desítky milionů let starých fosiliích? Schweitzerová i někteří další badatelé sice podobné objevy ohlašovali již v 90. letech minulého století, obvykle se ale setkali s odmítavým postojem svých vědeckých kolegů.
Dinosauří DNA
A pak přišel „B-rex“. Schweitzerová využila toho, že stehenní kost tyranosaura byla rozříznutá a pořídila vzorky z dřeňové dutiny. Vědkyně byla brzy šokována – ve vzorcích se dosud nacházely objekty podobné rozvětveným krevním cévám a kostní tkáni, která byla stále ještě elastická.
Dokonce nechyběly ani kruhové útvary podobné červeným krvinkám dnešních ptáků. V roce 2005 Schweitzerová o objevu publikovala odbornou práci, další pak přidala ještě v letech 2007 a 2016. Vědecká veřejnost o jejích objevech značně pochybovala a přisuzovala nálezy spíše kontaminaci současným organickým materiálem.
Magický písek
Nedávno tým vědců potvrdil původní závěry Schweitzerové. Našli i zdůvodně- ní. Po smrti se tělo dinosaura rozkláda- lo v brakické dobře prokysličené vodě. Kostra pak byla rychle zakryta jemným pískem, který se okolo jednotlivých kostí zpevnil a umožnil jim tak zkamenět, aniž by byly výrazně chemicky pozměněny.
Je to teprve první krok na dlouhé cestě nových obzorů výzkumu, ale i kdyby nás na jejím konci nečekal přímo Jurský park nebo svět, máme se na co těšit!
Byl „B-rex“ opravdu gravidní?
Schweitzerová u jedince Tyranosaura rexe MOR 1125 („B-rex“) zjistila také další fantastickou věc. Jed- nalo se totiž patrně o mladou gravidní samici, která měla zanedlouho naklást vajíčka do hnízda.
V morku stehenní kosti totiž byla identifikována tzv. medulární kost, to je zvláštní porézní a houbovitá hmota v kostní tkáni bohatá na vápník. Ta je známá pouze u ptáků a také několika druhohorních dinosaurů a bezpečně určuje samičí pohlaví. Zakládá se totiž pouze v době před kladením vajec a představuje nejspíš zdroj vápníku pro stavbu skořápky.
