Také voda umí vykvést. Říkáme tak zelenému zákalu na rybníku, způsobenému takzvaným vodním květem. Poznáme ho právě podle charakteristické zelené barvy, kterou vytváří přemnožené mikroorganismy, zejména sinice nebo řasy.
Zelená čistička vzduchu
Když rybník „vykvete", neměli bychom se v něm koupat. Voda se od mikroorganismů zkazila a v člověku může vyvolat alergickou reakci. Podle britských vědců zapojených do projektu Briliant Planet ale může být zelený zákal přírodě i člověku velmi užitečný. Ve speciálním zařízení, které se právě testuje v africkém Maroku, by mohl čistit vzduch tak, že z něj bude doslova vysávat oxid uhličitý .
Podle dosavadního vědeckého poznání má oxid uhličitý výrazný podíl na globálním oteplování Země. Tento bezbarvý, ale nedýchatelný plyn se skládá z atomů kyslíku a uhlíku. A právě uhlíkem se sinice a řasy rády krmí. Ve speciální čistírně od Briliant Planet by se proto mikroorganismy pěstovaly záměrně a po hostině by se sklidily, usušily a zlikvidovaly.
Video: Jak by mohla fungovat čistička vzduchu pomocí zelených řas
První testovací zařízení na pěstování řas v Maroku měří tři hektary. Je tedy velké asi jako Václavské náměstí v Praze, nebo jako tři fotbalová hřiště. Masivně přemnožený vodní květ v něm funguje jako biologický stroj na těžbu uhlíku z atmosféry.
Čistící zařízení v Maroku funguje poměrně jednoduše, a pokud se splní všechny technické předpoklady, mělo by být v provozu také levné a energeticky nenáročné. V pouštní krajině blízko moře ho tvoří mělké nádrže, do kterých vhání mořskou vodu pumpy poháněné solárními panely. V nádržích s vodou bohatou na živiny se nacházejí místní druhy řas a sinic.
O ideální podmínky k růstu řas se v systému starají nejen zaměstnanci farmy, ale také umělá inteligence . Ta vyhodnocuje údaje ze soustavy senzorů, sleduje počasí a také satelitní snímky dané lokality. Mezitím vodní květ roste, bobtná a polyká uhlík z ovzduší.
Laciný bio-bojovník
Podle projektu Briliant Planet by zelená farma mohla být až desetkrát levnější způsob, jak pohlcovat uhlík z atmosféry v porovnání s ryze technickými projekty jako je například vysavač CO2 na Islandu.
V obou případech se však jedná o projekty, které planetu nemohou uzdravit hned, ani v globálním měřítku. Odhaduje se, že farma o rozloze tisíc hektarů, jejíž stavba je také v plánu, stáhne za jeden rok z atmosféry asi 40 tisíc tun oxidu uhličitého. Podle mezinárodní energetické agentury IEA přitom průmysl jen loni vypustil do ovzduší 36 miliard tun tohoto plynu. Největším producentem emisí byla v loňském roce Čína.
Pokud by zelená technologie neměla mít jen zanedbatelný účinek, bude nutné v budoucnu vybudovat mnoho poměrně rozsáhlých zelených farem. A vědcům také zbývá vyřešit problém s ukládáním hotové biomasy - nasycených řas. Autoři projektu zatím předpokládají, že by se zelený odpad měl zakopávat pod povrch pouště, kde by uhlík vydržel uvězněný tisíce let.
