Mořští vlci“ je jedna z přezdívek, které lidé dali kosatkám dravým, největším zástupcům čeledi delfínovití. Další zní „velryby zabijáci“. Představa kosatek jako vysoce schopných lovců má dlouhou tradici. Už v roce 70 našeho letopočtu o nich římský filozof a válečník Plinius Starší napsal: „Kosatky lze popsat jedině jako obrovské barbarské hory masa vyzbrojené zuby. Jsou to nepřátelé jiných velryb, na které najíždějí a prorážejí je jako beranidla válečných lodí.“
Smečka kosatek na lovu
Označovat kosatky za barbarské zabijáky je z dnešního pohledu antropomorfismus – tedy přenášení lidských vlastností na zvířata. Kosatky dravé (Orcinus orca) jsou prostě vrcholoví predátoři a predátoři loví, aby sami pře- žili. Pliniův příměr s válečnou lodí je však docela trefný stejně jako ten s vlky.
Drsný útok kosatky na tuleně. Odpálila ho 25 metrů vysoko. • Zdroj: Youtube.com
O kosatkách je známo, že mají velmi široké spektrum kořisti. Uloví prakticky cokoli – rybu nebo hlavonožce stejně jako žraloka, mořského ptáka, lachtana, tuleně nebo jiného kytovce. A to i o mnoho většího, než jsou samy. Je také známo, že ve smečce si kosatky vzácně troufnou napadnout i úplně největší druh plejtváka obrovského (Balaenoptera musculus). Až donedávna to ale pro vědce mělo jeden háček.
Kořistí jsou nejen mláďata plejtváků
Dospělý plejtvák obrovský je kolosální – rekordní jedinci dosahuí délky přes 30 metrů a hmotností téměř 200 tun. Je těžké si představit, že takový tvor může mít přirozeného nepřítele. Sedmimetrová kosatka také není malé zvíře, ale vedle plejtváka obrovského vypadá jako čivava vedle pitbula.
Zatím se zdálo, že smečky kosatek vzácně napadají jen mláďata plejtváků, která se snaží oddělit od matky, a zabít kousáním nebo je utopit tím, že jim zabrání vynořit se z vody. Vědci se však nedávno na vlastní oči přesvědčili, že kosatky dokážou zdolat a zabít i dospělého plejtváka. A podle popisu, který nyní zveřejnili v odborném tisku, to moc hezký pohled nebyl.
Kosatky s pestrými chutěmi
Drama, které pro největšího tvora na Zemi skončilo nejhůř, jak mohlo, se odehrálo u břehů jihozápadní Austrálie. Tamní populace kosatek čítá asi 140 zvířat, která mají neobvykle pestré chutě. Loví hlavonožce a ryby stejně jako kytovce vorvaňovce, keporkaky a plejtváky malé.
V roce 2019 při každoročním pozorování kytovců však vědci mohli sledovat smečku asi čtrnácti kosatek, která si vyhlédla podstatně větší cíl: dospělého a před útokem smečky „mořských vlků“ (nebo Pliniových „válečných lodí“, chcete-li) zcela zdravého plejtváka obrovského.
Plejtvák v obležení
Smečka kosatek asi 22 metrů dlouhého plejtváka obklopila a plavala v kruzích kolem něj. Útoky vedly překvapivě samice, které jsou u kosatek menší než samci. V době, kdy vědci dorazili na místo, už měl plejtvák hlubokou ránu na hlavě a jeho hřbetní ploutev byla ukousnutá. Stopy po zubech byly i kolem ocasní ploutve.
S pokračujícím útokem kosatky plejtvákovi rvaly kusy kůže a vrstvy podkožního tuku, kterému se říká blubber. Plejtvák rychle slábl a zpomaloval. Asi po hodině se kosatky sešikovaly k závěrečnému útoku, během něhož jedna ze samic vyrazila proti plejtvákovi jako beranidlo a zakousla se mu do jazyku, zatímco další útočily na hlavu. Na mrtvé velrybě se pak připluly živit i kosatky, které se lovu přímo nezúčastnily. Vědci jich na místě napočítali asi padesát.
Smečka 70 kosatek
Po úspěšném lovu dospělého plejtváka obrovského pak měli vědci ještě dvakrát příležitost sledovat, jak skupina australských kosatek ulovila nedospělé jedince dlouhé 10 a 14 metrů. První případ nastal jen o dva týdny později, k dalšímu došlo v roce 2021. Tohoto lovu se celkem zúčastnilo asi 70 kosatek!
Kosatky pokaždé použily stejnou strategii: plejtváka oslabit, zdržovat na místě a neustále na něj útočit. Vědci se domnívají, že toto chování, které bylo považováno za vzácné, může být ve skutečnosti vcelku běžné. Kosatky zřejmě dělají to, co dělaly vždycky. Jen jsme si toho kvůli úbytku plejtváků způsobenému velrybářskou érou, ze které se plejtváci pomalu začínají vzpamatovávat, neměli moc šanci všimnout.
Lovecké strategie kosatek:
Kosatky dravé žijí v rodinných smečkách a klanech vedených matkami, babičkami a tetami. Učí se jedna od druhé a při lovu vzájemně spolupracují. Jednotlivé klany kosatek také mají svou oblíbenou potravu, které přizpůsobují svou loveckou strategii.
Utopené velryby
Podobně jako plejtváky obrovské u Austrálie loví arktické kosatky velryby grónské. Část smečky se velrybě zakusuje do ploutví a ocasu, aby ji zadržela na místě. Další kosatky se jí snaží tělem zablokovat dýchací otvor a utopit ji nebo jí útočí na břicho.
Lov ryb do bublin
Velké lososy kosatky loví jednotlivě, ale na lov menších sleďů mají speciální techniku. Vypouštěním bublin nebo údery ploutví naženou ryby do těsného hejna ve tvaru koule, které pak omráčí úderem ocasu.
Splachování tuleňů
Antarktické kosatky se specializují na lov tuleňů, zejména jim chutnají tuleni Weddellovi. Kosatky vykukují z vody a hledají tuleně odpočívající na ledových krách. Ve smečce plují těsně pod hladinou tak, aby vytvořili mohutnou vodní vlnu. Ta zasáhne kru a nic netušícího tuleně z ní spláchne do vody přímo před kosatky.
Za lachtany až na souš
Bezpečí před kosatkami někdy nezajistí ani suchá zem. V Patagonii se kosatky naučily vzedmout vlnu vody a najet v ní až na pláž. Tam uchvátí odpočívajícího lachtana nebo rypouše a bočními posuny těla se zase vrátí zpět do oceánu.
Lovci žraloků lidožravých
Asi nejpřekvapivější jídelníček mají kosatky, které obývají otevřené moře v severovýchodním Pacifiku. Ve stometrových hloubkách totiž loví až 4 metry dlouhé žraloky světlouny pacifické. O jejich drsnou kůži si kosatky postupně silně obrousí zuby, ale chuť na tučná žraločí játra jim to zřejmě nekazí. Světloun také není jediný žralok, který padá kosatkám za oběť. Prokazatelně se to stává i nejobávanějšímu druhu žraloku lidožravému.
Plejtvák obrovský
Velmi pravděpodobně nejtěžší tvor všech dob, kterého délkou překonává jen mořský žahavec trubýš pochybný. A v minulosti mohli být delší než plejtvák i někteří dlouhokrcí sauropodní dinosauři. Plejtváci se živí krillem, který cedí z vody skrze kostice. Podle odhadů jeden plejtvák za den spořádá asi 40 milionů těchto drobných korýšů, za rok až 5 tun.
Díky hydrodynamickému tvaru těla může plejtvák plout rychlostí až 37 km/h. K jeho smůle jsou však kosatky ještě rychlejší a při lovu vyvinou až 55kilometrovou rychlost. Napadení se plejtvák může bránit údery své ocasní ploutve nebo se pokusit uniknout do velkých hloubek, kde bez nadechnutí vydrží déle než kosatky.
