Smrtelně jedovatých hub není mnoho, lze se je proto snadno naučit a vyhýbat se jim. Několik takových nebezpečných druhů najdeme i mezi půvabnými muchomůrkami. Tedy houbami, které opravdu není možné zaměnit s jinými. Méně zkušení houbaři raději nesbírají žádné muchomůrky, přestože existují i druhy nejedovaté a chutí srovnatelné s hříbky.
Čtyřnohé houbařky
Jedovatým houbám se vyhýbají mnozí savci, kteří jiné houby běžně požírají. Takovými jsou i veverky, pro které houby představují významnou složku jídelníčku. Dokonce je sbírají a stejně jako lidé suší a ukládají si je na zimu. Podle vědců se jed u řady druhů hub vyvinul právě proto, aby odradil podobné konzumenty. Houba tak chrání své výtrusy, jimiž se šíří na nová místa.
Japonské veverky jsou jeduvzdorné
Ukázalo se, že na všechny veverky jed neplatí. Japonští vědci pozorovali místní veverky japonské (Sciurus lis), jak si pochutnávají na prudce jedovaté muchomůrce tygrovité (Amanita pantherina) a muchomůrce červené (Amanita muscaria). Vědcům se podařilo veverky při konzumaci těchto hub vyfotografovat a díky tomu zjistili, že se k houbám vracejí stále stejní jedinci. Což znamená, že jed veverkám nijak neublížil.
Podzemní spolupráce
Muchomůrky nejsou schopné přetvářet anorganické látky na organické, a proto žijí v tzv. mykorrhize s určitými konkrétními druhy stromů. Houbová vlákna známá jako podhoubí, což je vlastní tělo houby, vrůstají do jejich kořenů a zásobují strom minerálními látkami. Od něj si naopak berou organické látky potřebné pro vlastní růst. To, co sbíráme na povrchu, jsou jen plodnice, v nichž dozrávají spory. Jimi se houby rozmnožují a šíří na nová místa. Jenže houba vázaná na jednom místě je nemůže šířit sama, zdá se proto, že si na pomoc „povolala“ je sbírají a stejně jako lidé právě veverky.
Vzájemný prospěšnost?
Vědci se domnívají, že mezi muchomůrkami a veverkami vznikl tzv. mutualistický vztah. Tedy vztah, v němž jsou si dva nepříbuzné organismy vzájemně prospěšné. Spory muchomůrek pravděpodobně projdou trávicím traktem veverek bez poškození a ty je pak svým trusem roznášejí daleko od původního jedince. Houby za to poskytují veverkám vydatnou snad- no dostupnou potravu. Je to ale zatím opravdu jen teorie, kterou se vědci chystají v dalším výzkumu ověřit.
Co je houba? Ani kytka, ani zvíře
Houby, které přírodovědci zařadili do samostatné říše (Fungi), jsou nezastupitelnou složkou všech ekosystémů. Protože neumějí z anorganických látek budovat látky organické, získávají je již hotové. A to buď popsanou mykorrhizou (i to je mutualismus), paraziticky (např. dřevokazné houby na živých stromech), nebo saprofyticky, kdy se živí látkami z odumřelých organismů a pomáhají tak jejich rozkladu. Samostatnou kapitolou jsou lišejníky - neoddělitelné společenství houby a zelené řasy či sinice.
