Až půjdete na procházku do parku nebo někam za město a vydáte se cestou lemovanou keři, dost možná po chvíli uslyšíte hlasitý bublavý zpěv, který zní, jako když startuje motor. To je neklamný znak, že právě míjíte hájemství pěnice pokřovní (Sylvia curruca), která si tímto nezaměnitelným zpěvem označuje teritorium. V němčině jí kvůli němu dokonce říkají „pěnice Řehtačka“.
Opravdu pěje ve křoví?
Tentokrát nás název neklame, pěnice své jméno dostaly opravdu podle libozvučného zpěvu. I když závěrečná část „pění“ pěnice pokřovní uchu úplně nelahodí, těch několik překotných klokotavých not předchází docela pěkná proměnlivá písnička:
A že se ozývá ze křoví, je pro ni typické. Stejně tak ale hlas pěnice pokřovní můžeme slyšet z větví stromů, a to i v zahradách nebo městských parcích. Nízko v hustých keřích si také staví řídké hnízdečko z trávy a větviček, takže pokřovní určitě je.
Poslední ve velikosti, první v příletu
Pěnice pokřovní je nejmenší z našich pěnic (těch je celkem 5 druhů, mezi známější patří pěnice hnědokřídlá a slavíková, které se občas přezdívá zahradní), od zobáčku na konec ocásku měří jen nějakých 13 cm. Je to takový elegán mezi pěnicemi, vždycky pěkně uhlazená a štíhlá.
Pěnice pokřovní zpívá na několika různých dřevinách. V pozadí slyšíme téměř po celou dobu křik krutihlava obecného a místy také zvonohlíka zahradního.
Šedivá čepička s tmavě šedým příuším a hnědošedý kabátek jsou odděleny ostře jako podle pravítka od sněhově bílé spodiny těla, která na dálku září jako čerstvě vypraná bílá košile. „Pokřovky“, jak se jim říká mezi ornitology, přilétají už v půlce dubna, a tak jejich zpěv slýcháme často jako první z pěnic (někdy společně s „černohlávkem“, tedy pěnicí černohlavou).
Na predátory jsem já pes!
V květnu začínají samečci stavět hnízda – i několik najednou –, z nichž si pak jejich vyvolená vybere to nejlepší. Do něj naklade 4–5 vajíček a po jejich vylíhnutí se rodiče o potomstvo pečlivě starají rovným dílem. Kolik housenek, much, kobylek a dalšího hmyzu jim nanosí, to byste ani nespočítali!
Video s komentářem o životě pěnice pookřovní, detailní záběry okroužkovaných ptáků v ruce.
Běda když se k hnízdu přiblíží nějaká hrozba – kočka, straka nebo třeba potkan. Přes svou drobnou velikost pěnice své hnízdo srdnatě brání a predátora odhánějí hlasitým varovným křikem.
Z Čech do Afriky a zase zpátky
Pokřovky se u nás moc neohřejí, přiletí v půli dubna a v září už zase frčí přes Balkánský poloostrov do Afriky. Ačkoliv se pravidelně kroužkují, pořád máme málo zpětných odchytů, a tak nevíme jistě, kde přesně v Africe tráví zimu. Víme ale, že jsou věrné hnízdišti a každoročně se vracejí do stejných teritorií.
Typický klokotavý zpěv pěnice pokřovní, který přednáší na jaře na rozkvetlých ovocných stromech...
...a na drátech elektického vedení.
I naše rodina vždycky v dubnu netrpělivě očekává, kdy se z pámelníků u plotu ozve nezaměnitelný veselý popěvek pěnice pokřovní. Už mnoho let se vrací a vždycky neomylně zpívá z téhož keře. Chcete-li mít ze společnosti tohoto drobného elegána také radost, vysaďte živý plot a chraňte keře ve svém okolí. Stojí to za to!
Chcete pozvat ptáky do vaší zahrady, nebo třeba na balkon? Tipy a rady, jak na to, najdete na webu ČSO. a v časopise Ptačí svět.
Poznáte naše pěnice? Článek Jany Škorpilové s ilustracemi Jana Hoška vyšel v Ptačím světě 1/2007. PDF ke stažení zde.
Objevte další zajímavé opeřence:
