Tělesná velikost ovlivňuje anatomické a fyziologické znaky. Větší živočich má např. větší srdce nebo třeba silnější kosti. U větších savců také očekáváme hlubší a silnější hlas, protože mají delší a širší hlasové orgány.
Hlučné moře
Tento předpoklad neplatí vždy. Nedávné výzkumy zjistily, že tulení mláďata dovedou přizpůsobit svůj hlas okolním podmínkám. Hluk větru a mořské vlnobití tvoří zvukovou kulisu, ve které by jejich hlasy mohly zanikat. Většina zvířat má přirozenou snahu hluk „překřičet“ – v hlučném prostředí proto zvyšuje hlasovou frekvenci. U mláďat tuleňů obecných ale vědci zjistili pravý opak.
Tuleni v ZOO Ústí nad Labem • Zdroj: Redakce
Tuleni mají hluboké hlasy
Zvuky moře a prudkého větru mají podobnou frekvenci jako hlasy tuleních mláďat. Ta proto ve snaze, aby v nich jejich hlas nezanikal a matka je dokázala najít, hlasovou frekvenci naopak snižují – ozývají se hlubšími hlasy. Hlubší tóny se navíc nesou dál než tóny vysoké. To ovšem vyžaduje aktivní ovládání hlasových orgánů, což kromě lidí dokáže jen málokterý savec.
Dvě možnosti
Jakým způsobem tulení mláďata svůj hlas ovládají, vědci dosud netušili. Předpokládali, že by mohlo jít o jednu ze dvou možností: Buď u nich došlo k přizpůsobení hlasových orgánů, tedy k anatomickým změnám, jako je rozšíření průdušnice a prodloužení celého hlasového ústrojí. V tom případě by ale neodpovídalo velikosti zvířete. Nebo jde o dovednost získanou, při níž se mladí tuleni naučili aktivně měnit frekvenci hlasu.
Shánění vzorků
Zjistit, která z těchto dvou možností platí, mohli vědci jediným způsobem – přesným měřením hlasového ústrojí tuleňů. U živých zvířat je však něco takového nemožné. Výzkumníkům se ale podařilo získat 68 těl uhynulých tuleních mláďat ve věku od 9 dnů do 12 měsíců. Většina pocházela z nálezů vyplavených mořem na evropská pobřeží, několik předčasně uhynulých mláďat dodaly zoologické zahrady. Vědci všechna změřili od špičky čenichu po konec ocasu a následně jim vyoperovali celé hlasové ústrojí včetně části průdušnice.
Naučená dovednost
Všechny orgány, které se podílejí na tvorbě hlasu, pak změřili a porovnali s tělesnou velikostí příslušného jedince. Zjistili, že šířka průdušnice, velikost a pružnost hlasivkových vazů i dalších orgánů podílejících se na tvorbě a modulaci hlasu, nejsou nijak zvětšené, zcela odpovídají velikosti měřeného mláděte. Což znamená jediné, tulení mláďata se hned od narození učí aktivně ovládat svůj hlas úplně stejně jako lidské děti.
Hlasové ústrojí tuleně obecného:
Zvuk – tj. hlas vzniká při prudkém výdechu, kdy proud vzduchu prochází přes několik orgánů, které upravují jeho hloubku (frekvenci) a zabarvení.
1 nosní dutina – slouží jako rezonanční orgánů; 2 ústní dutina – slouží k příjmu potravy a k vysílání zvukových projevů do okolního prostoru; 3 tvrdé patro – kostěná přepážka oddělující ústní a nosní dutinu; 4 měkké patro – navazuje na tvrdé patro a tvoří přechod dutiny ústní do jícnu; 5 hlasivky – pružný vazivový orgán, který kmitáním reguluje procházející proud vzduchu a tím i hlasitost vydávaného zvuku; 6 záklopka – uzavírá hrtan při polykání potravy; 7 jazyk – univerzální svalnatý orgán slouží při příjmu potravy i k modulaci zvukových signálů; 8 hrtan – chrupavčitá trubice, kterou proudí vdechovaný či vydechovaný vzduch, její šířka určuje frekvenci zvuku; 9 jícen – začátek trávicího traktu
Zjistěte další zajímavosti o tuleních i iných zvířatech:
