Počátkem letošního roku se objevily hned dvě vědecké práce, jejichž hrdinou
je dost možná nejoblíbenější žralok všech dob – megalodon. Také mají společného autora, kterým je paleobiolog Kenšu Šimada z DePaulovy univerzity
v Chicagu. A jakkoli má doktor Šimada a jeho tým pro pravěké žraločí monstrum slabost, na rozdíl od mnoha z nás zůstává nohama na zemi. A co z jeho výzkumů plyne? Především to, že megalodon je stále velice tajemnou bytostí.
Megalodon a co o něm víme
Megalodon (Otodus megalodon) byl obrovský žralok, který se proháněl světovým oceánem před přibližně 15 až 3,6 milionu let. Za jeho pravděpodobnou kořist se považují velcí kytovci. Je to logické a navíc existují kosti pravěkých velryb poznamenané zuby obřích žraloků. Takže tady jsme zatím na docela pevné půdě.
O něco méně mega megalodon: Ábíčko odhaluje novou podobu pravěkého žraloka • Zdroj: ABM
O něco horší to začne být, když se zaměříme na to, jak byl megalodon vlastně dlouhý. Vědecké odhady se pohybují mezi 15 a 20 metry, přičemž 20 metrů je nejspíš extrém, ale takových 16 metrů je podle studie z roku 2020 reálných.
A co nevíme: Jak vypadal?
Dejme tomu, že velikost máme jakžtakž vyřešenou. A teď to hlavní: Jak vlastně megalodon vypadal? V knihách, filmech a dokonce i ve vědecké literatuře se zobrazuje jako přerostlý žralok lidožravý (Carcharodon carcharias), známý i jako „velký bílý“. Kenšu Šimada to však zpochybňuje – podle něj je to celé jen spekulace.
Z megalodona se totiž nikdy nenašlo nic jiného než gigantické zuby a pár obratlů. Logicky, žraloci mají chrupavčitou kostru a ta se na fosilním záznamu obvykle nemá šanci zachovat. Jenže bez kompletní – nebo aspoň skoro kompletní – kostry se tvar těla živočicha spolehlivě určit nedá.
Jaká krev, takový žralok?
A jak potom došlo k všeobecné shodě na „přerostlém žralokovi lidožravém“? Důvodem je, že tento obávaný dravec je částečně teplokrevný, což mu jako predátorovi dává výhodu ve větší rychlosti a možnosti lovit v chladnějších vodách. A vědci se domnívají, že stejnou výhodu měl i megalodon a že tedy mohl vypadat podobně.
Částečně teplokrevní jsou ale i jiní současní žraloci než jen žralok lidožravý. Kenšu Šimada je prostudoval, srovnával se stude- nokrevnými druhy a hledal nějakou souvislost mezi jejich metabolismem a tvarem těla. A nenašel vůbec žádnou. Což znamená, že z pouhé teplokrev- nosti nelze usuzovat na to, jak žralok vypadal. Jinými slovy – o vzhledu megalodona nevíme nic.
Co stvořilo největší megalodony
Studená voda má někdy zajímavé účinky. My se v ní otužujeme, megalodon
v ní dorůstal do mimořádně velkých rozměrů. Kenšu Šimada prozkoumal velikost zubů megalodonů a jejich geografickou distribuci – tedy to, ve které části světa byl ten který zub nalezen. Zjistil, že megalodoni z chladných vod ve vyšších zeměpisných šířkách byli v průměru výrazně větší než ti, kteří žili kolem rovníku.
Megalodon by tak mohl být příkladem Bergmanova pravidla, které říká, že v chladných oblastech bývají živočichové větší než jejich příbuzní z teplých oblastí. Větší tělo si totiž lépe uchovává teplo.
Více zajímavostí o megalodonovi:
