Objev fosilií obřího dinosaura byl učiněn v blízkosti indického svazového státu Tamilnád nedaleko obce Kallamedu. Tak se jmenuje i geologické souvrství, ve kterém byly fosilie objeveny. Sedimenty jsou staré „jen“ 70 milionů let, pocházejí tedy z období pozdní křídy.
Holotyp, tedy fosilní jedinec, podle kterého byl nový druh popsán, nese označení GSI PAL/SR/20 a sestává z kostí pánevního pletence, kostí přední i zadní končetiny a části ocasního obratle. Na základě těchto zkamenělin stanovila dvojice indických paleontologů P. Yadagiri a K. Ayysami v roce 1987 nový druh Bruhathkayosaurus matleyi.
Míry a váhy
Podle indických vědců měřila kost pažní (humerus) tohoto sauropoda rovné 2 metry, což je o 29 % více než u obřího argentinského druhu Argentinosaurus huinculensis (u něhož měří stejná kost 155 cm). Částečně dochovaná kost stehenní (femur) byla v průměru na svém dolním konci široká 75 cm, což je o třetinu více než u obřího 2,35 metru dlouhého femuru argentinského druhu Antarctosaurus giganteus (56 cm).
Obrazová dokumentace fosilií však byla velmi špatná, proto byl záhadný obr vědeckou obcí pozapomenut. Až v roce 2001 šokoval veřejnost odhad publikovaný na internetu, který bruhathkayosaurovi přisuzoval délku 40 až 44 metrů a hmotnost fantastických 175 až 220 tun! Tím pádem by se jednalo o zdaleka nejtěžšího známého dinosaura, který by dokonce mohl překonávat svojí hmotností i „modrou velrybu“ – plejtváka obrovského.
Polámané fosílie
Není divu, že po vydání zprávy vzrostl u evropských a amerických paleontologů zájem o bruhathkayosaura. Indičtí vědci však na četné dotazy po celé roky nereagovali. Převládlo proto mínění, že se jedná o pofidérní nález, který není třeba brát příliš na vědomí.
Teprve v roce 2017 paleontologové Peter Galton a Krišnan Ayyasami publikovali zprávu, která do určité míry objasňuje osud zkamenělin. V době vykopávek bylo právě období monzunových dešťů a sedimenty souvrství Kallamedu jsou do značné míry tvořené pískem a jílem. Fosilie v nich uložené se proto snadno lámou, ve dne se objemově rozpínají a v noci naopak „smršťují“, což vede k jejich rychlému praskání a celkovému rozložení.
Z těchto důvodů bylo nemožné vykopat kosti z horniny bez jejich mechanického poškození. Konec těchto zajímavých zkamenělin pak údajně nastal v průběhu transportu z lokality, a to jejich kompletním rozpadem přímo v sádrových obalech.
Největší z velkých dinosaurů
Nově publikovaná práce indických paleontologů dokazuje, že obří sauropodní dinosaurus ze skupiny titanosaurů skutečně existoval. Otázkou jsou jeho rozměry, protože původní odhady byly nejspíš poněkud zkreslené a přemrštěné. Pokud bychom ale přijali i střízlivější odhady, pak bychom měli před sebou dinosaura o hmotnosti malého stáda slonů, dlouhého jako tři autobusy.
Kost nebo kmen stromu?
V textu zmiňovaná vědecká práce neodpovídala kvalitou současným standardům, a to zejména z hlediska kvality obrazových materiálů. Přiloženo bylo pouze několik nepříliš kvalitních kreseb a fotografií fosilních kostí ležících v hornině. Z obrazového materiálu přitom není možné s jistotou jednotlivé kosti rozeznat a určit přesně jejich velikost. Tento fakt dokonce vedl některé badatele k podezření, že se ve skutečnosti nemuselo jednat o dlouhé kosti končetin živočicha, ale spíše o zkamenělé kmeny stromů.
Objevte další skvělé dinosaury:
