V angličtině se leknín řekne water lilly, tedy vodní lilie, přestože jde o leknínovitou vodní bylinu. Za největší „vodní lilii“ považovali vědci viktorii královskou (Victoria amazonica), objevenou v Jižní Americe českým cestovatelem Tadeášem Haenkem roku 1790. Její listy dorůstají průměru až tří metrů. Její kolegyně V. cruziana dosahuje až 2metrových listů.
Nově mezi ně přibyla Victoria boliviana – a rovnou si vzala prvenství. K objevu došlo poté, co botanik Carlos Magdalena přivezl z Bolívie do londýnské botanické zahrady Kew Gardens několik semen a nechal je vykvést ve stejných podmínkách jako měly další dva druhy.
Leknín jako leknín? Ne!
Po prohlídce Magdalena zjistil, že má před sebou tři naprosto odlišné květiny. Překvapilo ho to, protože botanická zahrada měla leknín Victoria boliviana už přes 170 let – jen o tom nikdo nevěděl. Nebo spíš – prostě to nikdo nepoznal.
„Druhy rodu Victoria šlo vždycky špatně určit, protože nemáme dostatek vzorků semen v mezinárodních rostlinných sbírkách. To je dáno především tím, že obří lekníny se ve volné přírodě těžko sbírají,“ vysvětloval přehlédnutí Alex Monro z botanické zahrady. Nový druh nakonec definitivně potvrdil rozbor a srovnání DNA.
Unikátní exemplář
Victoria boliviana se přirozeně vyskytuje pouze v záplavových oblastech Llanos de Moxos v severní Bolívii. Každý rok má spoustu květů, každý z nich se otevírá postupně a vydrží jen dvě noci, přičemž se mění z bílé na růžovou a je pokryt ostrými ostny. Jeho listy přesahují tři metry na šířku.
„Aktuální rekord drží bolivijské zahrady La Rinconada, kde listy dosáhly šířky 3,2 metru,“ poznamenali vědci a dodali, že objevit v jednadvacátém století tak gigantickou (a známou) květinu, se rovná zázraku. Staronový leknín se podle nich dá označit za botanický div světa.
Skrytá síla gigantických listů
Rod Victoria patří mezi nejen největší na zemi, ale také jde o nejstarší kvetoucí rostliny vůbec. Jak známo, s věkem přichází moudrost, a té má tato „vodní lilie“ na rozdávání. Umí totiž záviděníhodně pracovat s energií a neunavit se.
Když vědci prozkoumali spodní stranu listu, zjistili, že žíly se větví z jedné do druhé v geometrickém vzoru. Tato pevná cévní architektura umožňuje rostlině vynaložit méně energie na „udržení se nad hladinou“. V jihoamerických vodách se jim dokonce daří tak výborně, že vytlačují jiné rostliny. Listy některých z nich jsou dostatečně pevné, aby unesly až 20kilogramové dítě.
Ráj pro zvířenu
Podíváte-li se pozorně na zátiší obřích listů leknínů, uvidíte černé hlavičky skvrnitých želv a žlutookých žab. Listy lilie fungují jako přistávací dráhy pro vážky, motýlice, brouky a včely. Částmi leknínu se živí černé mšice a vodní brouci, ale i bobři, kachny, jeleni a ryby (např. amur).
Vše kolem lilie Victoria boliviana je v symbióze. Leknín poskytuje podporu i potravu rozličným zvířatům, určuje vodní biodiverzitu a dá se na něj spolehnout, protože se jen tak nezlomí.
Symbolika vodních lilií
Lekníny reprezentují čistotu, nevinnost a cudnost. Pro mnoho zemí a náboženství jde o květinu hodnou uctívání, a to pro svou ochotu obětovat se. V mnoha částech světa, např. v Nigérii a Ghaně, jsou lekníny uctívány kvůli svým léčivým schopnostem: Pomáhají ochlazovat orgány, takže se využívají k léčbě horeček nebo kožních zánětů, které horečky doprovázejí.
