Zkušení houbaři vědí, že jen málokdy najdou v lese osamocený hříbek nebo bedlu. Souvisí to s tím, jakým způsobem se houby rozmnožují. Nové poznatky však ukazují na to, že houby rostou ve skupinkách i proto, aby si mohly vzájemně povídat. Berte to slovo ale s velkou rezervou.
Vědci nicméně objevili, že prostřednictvím podzemních vlnitých struktur mikroskopické velikosti, jež se nazývají hyfy, si houby zřejmě vyměňují mnoho zajímavých informací. S použitím elektronických signálů si říkají, kde mohou najít živiny, a zároveň se snaží držet souvislé uskupení. Teoreticky je možné, že umí komunikovat i se stromy, u kterých nebo na kterých rostou. Hyfy totiž často prorůstají až několik desítek metrů hluboko.
Rostliny, živočichové a houby
Výzkum věnovaný jazyku hub vedl britský profesor Andrew Adamatzky ze Západoanglické univerzity v Bristolu, který je uznávanou kapacitou v oboru netradičních počítačů. Propojení informatiky a biologie se věnuje přes třicet let. V minulosti se zabýval například tím, jakým způsobem se pohybují a dorozumívají jednobuněčné hlenky, jež svou strukturou připomínají sliz.
Jaké jsou projevy otravy houbami a jak si zachránit život? • Zdroj: Videohub
Houby si nevybral náhodou – tyto zvláštní organismy lidé dlouhá desetiletí považovali za rostliny, následně je pak zařadili do vlastní říše. A nyní se mnoho vědců přiklání k tomu, že mají svou strukturou a chováním mnohem blíže k živočichům.
Jedna z hub je povídavější
Adamatzky zkoumal rozdíly elektrických potenciálů v podhoubí celkem čtyř druhů. Byly jimi klanolístka obecná, penízovka sametonohá, australský hlívovník a housenice červená. Přišel na to, že některé struktury elektrických signálů se neustále opakují, tak jako lidé opakují stále stejná slova v běžné řeči. Největší slovní zásobu objevil u klanolístky, která znala až 50 „slov“, zatímco ostatní druhy jich opakovaly 15 až 20.
Ukázalo se navíc, že se houby snaží jednotlivé výrazy sdružovat do struktur podobných větám. Jedna taková houbová věta měla dle výzkumu v průměru délku 5,97 slov, čímž se přibližuje slovanským jazykům. A zdá se, že houby nepatří mezi rychlé řečníky. Elektronické signály připomínající slova se totiž podařilo naměřit v době trvání od 2,6 do 14 minut.
Máme co dohánět
Autor studie vysvětluje, že k lepšímu pochopení komunikace hub budou potřeba léta dalšího výzkumu. „Stále čekáme na to, až rozluštíme jazyk koček a psů, a to přesto, že s nimi žijeme už po staletí. V porovnání s tím je naše porozumění signalizaci hub v novorozeneckém stadiu,“ říká Andrew Adamatzky.
Jeho následovníci by prý měli zkoumat mnohem více druhů hub a rozdíly mezi tím, jak se dorozumívají. Zaměřit by se ale měli i na hlubší pochopení gramatických konstrukcí – tedy za předpokladu, že nějaké skutečně existují a není to jenom naše fantazie, dodává Adamatzky. A do třetice vytyčuje cíl, který považuje za nejdůležitější a nejambicióznější: Pokusit se porozumět, co znamenají alespoň některá slova, která houby „říkají“.
Boj o prostor
V minulosti se ukázalo, že svůj specifický jazyk mají i některé rostliny. Ty se ovšem nedorozumívají elektronicky, ale pomocí chemických signálů. Vědci například dokázali, že rostliny, jejichž kořeny narazí na konkurenční kořenový systém, umí vyslat chemický signál a vzájemně se domluvit, že si „nepolezou do zelí“.
I když by se jejich kořeny teoreticky mezi sebou mohly propojit, protože na to měly dostatek prostoru, raději po signálu uhnuly na druhou stranu, tak aby obě rostliny mohly přežít a prosperovat. A to i přesto, že by mohly vzájemně soupeřit a vítěz by měl dvakrát tolik živin. Tato situace se v teorii her nazývá vězňovo dilema a v přírodě se vyskytuje neustále.
