Zkušení zálesáci to znají – není-li k dispozici potůček nebo studánka, získají čistou vodu tak, že v podmáčeném terénu nebo v blízkosti nějakého mokřadu vykopou jámu. Voda, která do ní prosakuje, je přefiltrovaná a lze ji považovat za pitnou. Ale že by něco takového uměla i zvířata?
Vodní jámy
Jisté je, že některá skutečně studny (nebo spíš vodní jámy) hloubit umí. Proslulí jsou tím sloni nebo stepní lichokopytníci, kteří pod suchým povrchem země dovedou vycítit vodu a prohrabat se k ní. Taková napajedla pak jsou zdrojem vody pro celou řadu dalších živočichů. Podobnou dovednost vědci prokázali dokonce i u tří skupin šimpanzů. Ve všech případech však jde o hloubení vodních jam v suchých oblastech, kde je povrchová voda vzácná.
Bezvodý prales?
V deštném pralese naopak o vodu zdánlivě není nouze – i když ta povrchová není úplně všude. Navíc se i v pralese střídají období sucha a období dešťů. Ale zvířata své území znají a dobře vědí, kde se mohou napít. Hloubení vodních jam je tu tedy zbytečné. Vědci proto nevycházeli z údivu, když v deštném lese v Ugandě pozorovali skupinu šimpanzů východních, kteří si studny hloubili. Přesněji hrabali – protože k tomu nepoužívali žádné nástroje.
Nová kultura šimpanzů
Vědci tuto konkrétní skupinu šimpanzů pozorují dlouhodobě a poprvé zaznamenali hloubení studny v roce 2015. Začala s tím mladá samička Onyofi, která se k tlupě připojila o rok dříve. Schopnost hloubit studnu si pravděpodobně přinesla ze své původní skupiny. Ostatní samice a mláďata ji při této činnosti zvědavě pozorovaly, ochutnávaly prosakující vodu a zanedlouho ji začaly napodobovat. Dovednost hloubení studní se pak postupně předávala z matek na potomky, až se stala součástí kultury této tlupy.
Líní chlapi?
O studny se zajímali i dospělí samci, pozorovali při jejich hloubení samice, pak se z nich dokonce i napili, ale do práce se nijak nehrnuli: Vědci zatím nezaznamenali jediného samce, který by se pokoušel o vyhloubení vlastní studny. A jsou zvědaví, zda se to v budoucnu změní a studny začnou vyhrabávat i oni. Nebo snad i nadále za sebe nechají pracovat samice?
Jako zálesáci
To ale není jediná nezodpovězená otázka. Záhadou zůstává i důvod. Všechna pozorování totiž dokazují, že šimpanzice hloubí studnu vždy v blízkosti nějakého vodního zdroje, ze kterého by se klidně mohly rovnou napít. A tak se nabízí vysvětlení, které jsme zmínili v úvodu – že tak získají vodu přefiltrovanou, která je čistá a možná i chutnější. Potvrzení této teorie si ale vyžádá ještě mnoho hodin dalšího výzkumu.
Nejslavnější šimpanz
Šimpanz východní (Pan troglodytes schweinfurthii) je nejznámějším a nejlépe prozkoumaným poddruhem ze čtyř poddruhů šimpanze učenlivého. Právě šimpanze východní totiž studovala v Tanzanském národním parku Gombe významná primatoložka Jane Goodallová, která zde v roce 1967 založila výzkumné centrum.
Přestože je šimpanzům jako nejbližším příbuzným člověka věnována mnohaletá trvalá pozornost vědců, zůstávají (všechny poddruhy) stále na seznamu druhů ohrožených vyhynutím. Kromě ztráty životního prostředí je ohrožuje nelegální lov (pro maso i potřeby obchodníků se zvířaty) a také nemoci, které jsou přenosné mezi nimi a lidmi.
