Už od doby objevu prvních sauropodů, gigantických dlouhokrkých býložravých dinosaurů, si vědci kladli otázku, jak tito obři s hrudníkem širokým jako menší tunel a hmotností lokomotivy dokázali kráčet. Pohybovali se spíše jako žirafy se zvedáním obou levých a obou pravých nohou v elegantní souhře, nebo spíše kráčeli jako sloni, přičemž zvedali nejprve jednu přední nohu a po ní protistojnou zadní končetinu?
Dinosaurus, který dupal jako ježek
Odpověď je velmi překvapivá – sauropodi „vynalezli“ vlastní unikátní způsob pohybu, který se neshoduje se stylem chůze dnešních největších suchozemských zvířat. Na zemi vždy nechali položenou jednu z končetin na každé straně, zatímco protilehlou (diagonálně umístěnou) nohu vypínali k dalšímu kroku. Podobně dnes kráčí tvorové, kteří snad ani nemohou být sauropodům více vzdálení – jsou to například bobři a ježci, tedy zástupci savčích skupin hlodavců a hmyzožravců.
Jedna z největších soukromých sbírek dinosaurů roste. Prehistorické obry v muzeu v Tuchoměřicích doplnila nová nesmiřitelná dvojice obřích rivalů. • VIDEO • Zdroj: Dinosauria museum Prague, Blesk
Stopování dinosaurů
Po dlouhá desetiletí se paleontologové domnívali, že dinosauři jako ikonický Brachiosaurus, známý například z prvního Jurského parku, kráčeli podobně jako žirafy. Jejich obě pravé nebo obě levé nohy tedy dopadaly na zem najednou v jakémsi synchronním rytmu. Ne všichni vědci s tím souhlasili. Odpověď na záhadu pohybu obřích sauropodů přitom měli doslova před očima – zachované zkamenělé otisky stop, které se nacházejí od Bolívie přes Francii a Švýcarsko až po Austrálii. Lze podle nich rekonstruovat mnohé, například velikost sauropodů. Ale také styl chůze.
Rekonstrukce chůze
Paleontologovi Jens Lallensackovi z Liverpool John Moores University se „žirafí“ pohyb sauropodů nepozdával. Představil si, jak by asi dopadl 40 tun vážící kolos, který by přenášel svoji ohromnou váhu z jedné strany na druhou a byl by tak v neustálém ohrožení smrtelným pádem.
Spolu s kolegou Peterem Falkinghamem prozkoumali tři série fosilních stop odkrytých v americkém Arkansasu v letech 1989 a 2018. Každou stopu změřili, prověřili její úhel a vzdálenost od dalších stop. Zkoušeli si přitom představit, jak se hýbala kostra končetin původce oněch pradávných stop. Nakonec se jim povedlo určit také časovou prodlevu mezi vytvořením přední a zadní stopy v každé sérii. Po desítkách milionů let tak poprvé znovu „rozchodili“ severoamerické sauropodní dinosaury.
Digitální chůze
Podrobný výzkum orientace spodních částí předních i zadních nohou a jejich vzájemné vzdálenosti bylo třeba propojit se znalostmi o kosterní anatomii sauropodů. Podstatnou roli ve výpočtech hrála vzdálenost ramenního a pánevního pletence, případně délka trupu dinosaurů, kteří stopy vytvořili.
Po stanovení několika nejpravděpodobnějších velikostních parametrů už bylo jednoduché dobrat se výsledku – pro různé vzdálenosti stop nejlépe odpovídala vždy jen jedna hodnota, protože délka trupu se s pohybem nijak nemění. Po stanovení několika velikostních údajů stačilo vložit data do počítačových modelů a získat tak velmi přesnou představu o způsobu chůze obřích sauropodů.
Musí to být pravda
Badatelé výslednou podobu chůze nazvali „diagonálním kupletem“. Sauropodi údajně vždy ponechávali dvě protilehlé končetiny na zemi, zatímco oběma zbývajícími „napříč“ stojícími nohami hýbali ve stejnou dobu, čímž udrželi hladký a plynulý styl chůze. Zároveň tak neustále poskytovali své kolosální hmotnosti dostatečnou podporu. Lallensacka výsledek překvapil, proto svůj počítačový model otestoval na stopách žijících zvířat – psů, koní, velbloudů, slonů a dokonce i mývalů. Ve všech případech byly obdržené výsledky ve shodě s pozorováním.
Stopař promlouvá
K výsledkům výzkumu se vyjádřili další paleontologové včetně Američana Jamese Farlowa, který je považován za jednoho z největších znalců zkamenělých otisků dinosauřích stop. Farlow potvrdil, že mu připadá diagonální kuplet logickým a přijatelným řešením problematiky sauropodí chůze. Zároveň upozornil, že by bylo příliš troufalé zobecňovat a přisoudit tento způsob chůze všem sauropodům nebo dokonce všem po čtyřech se pohybujícím dinosaurům. Ti se totiž navzájem velmi lišili, a to anatomicky, fyziologicky i ekologicky.
O krůček dál
O způsobu pohybu a chování většiny dinosaurů víme stále velmi málo nebo dokonce vůbec nic. Lallensackova studie však jako jediná skutečně odpovídá dostupnému fosilnímu záznamu. Tento výzkum by ale mohl být prvním nesmělým krůčkem v budoucí cestě za poznáním jedněch z nejfantastičtějších tvorů v dějinách naší planety.
Obří orgány
Dobrou představu o kolosální velikosti sauropodních dinosaurů nám mohou poskytnout i informace o odhadované velikosti jejich vnitřních orgánů. Tak například u obřího druhu Giraffatitan brancai, žijícího na území dnešní africké Tanzanie v době před 150 miliony let, vážilo samotné srdce asi 200 kilogramů a plíce ještě dvakrát tolik! Žaludek vážil asi 2,5 tuny a byl schopen pojmout dalších 8 tun rostlinné potravy! Samotná kostra pak vážila asi 5,5 tuny a svalovina dinosaura kolem 17 tun.
DINOSAUŘÍ SPECIÁL ABC
Baví vás dinosauři? Čtete o nich knihy, sledujete dokumenty a hltáte každý článek v ábíčku o dalších objevech pradávných vládců planety? Pak přesně pro vás je určen náš speciál, který najdete na stáncích nebo našem webu abicko.cz za 129 Kč. Co najdete uvnitř? Tak třeba:
Tyranosauři s bolavou tlamou
Dokonalé dinosauří embryo
Ryboještěr epických rozměrů
Zrod dinosaurů... a desítky dalších článků!
Na celkem 164 stránek jsme připravili přehled současného poznání o sauropodech, ale přečtete si také o dalších druhohorních zvířatech – ptakoještěrech, mořských ještěrech či savcích. Speciál doplňuje řadu moderních ABC Speciálů, mezi které patří i ABC Vesmír z podzimu 2021.
Dinosauří speciál ABC seženete online (tady).
Další zajímavosti o dinosaurech:
