Sojky i přes své barevné peří patří do společenstva převážně černých krkavců, havranů či vran. A stejně jako oni jsou inteligentní a vynalézavé. Pro vědce je ale ptačí inteligence tak trochu záhada. Jak to, že se u některých druhů vyvinula a jiné jsou ve srovnání s nimi „hloupé“?
Výhoda skupiny?
Jedním z předpokladů bylo, že se inteligence a schopnost učení vyvinula u společensky žijících druhů. Má to svou logiku – soužití ve skupině vyžaduje spolupráci, vzájemné porozumění a umožňuje jejím členům učit se pozorováním druhých. Aby tuto teorii potvrdili (nebo vyvrátili), rozhodli se vědci srovnat schopnost učení a řešení problémů u dvou ptačích druhů.
Blízce příbuzné sojky
Ke studiu zvolili dva druhy severoamerických sojek, sojku západní (Aphelocoma californica) a sojku mexickou (A. wollweberi). Tyto dvě sojky jsou blízce příbuzné a vzájemně jsou si velmi podobné. A to i svými požadavky: Obě žijí v suché otevřené krajině s borovicovými a dubovými hájky, živí se ořechy, žaludy a dalšími semeny stromů a obě si vytvářejí skryté zásobárny potravy.
Jiná rodina
Je mezi nimi jediný zásadní rozdíl. Sojka západní žije v trvalých párech a tvrdě si hájí své teritorium před jinými sojkami včetně vlastních mláďat. Naproti tomu sojka mexická žije ve stálých rodinných skupinách až o 30 jedincích, společně vychovávají mláďata a učí je shánět si potravu. Ty často zůstávají se svou rodinou po další rok až dva a pomáhají s péčí o další generaci mláďat.
Hlavolam s arašídy
Aby vědci zjistili, zda se oba druhy liší i svou učenlivostí, připravili pro ně shodný hlavolam. Do vydlabaného špalku s otvory umístili jejich oblíbené arašídy a uzavřeli je průhlednými „uzamčenými dvířky“. Pak několik odchycených sojek obou druhů naučili ve velké voliéře tato dvířka otevírat.
Zpět do přírody
Poučené sojky i s hlavolamem vědci následně vrátili do míst, odkud pocházely, a sledovali, jak si s hlavolamem poradí jejich divoké příbuzné. Jedna dvířka pro jistotu nechali otevřená, jen místo arašídů za nimi byla méně oblíbená slunečnicová semínka. Ta měla zajistit, že sojky neodletí zklamaně pryč, když se hned napoprvé nedostanou k žádné potravě. A současně jim to umožnilo pozorovat trénované jedince, kteří si se zamčenými dvířky poradili.
Opisovači i vynálezci
Ukázalo se, že schopnost učit se novým věcem pozorováním druhých, mají oba druhy podobnou. Přesto k řešení hlavolamu přistupovaly odlišně. Sojky mexické napodobovaly způsob, jakým otevíraly dvířka ty zkušenější, zatímco sojky západní do odpozorovaného postupu vnášely své vlastní inovace nebo si přímo vymyslely vlastní řešení.
Moudřejší ustoupí
Nejvíc vědce překvapilo, že k hlavolamům, u nichž už se živily jiné sojky, se zástupci ani jednoho ze studovaných druhů nepřibližovali. Vyhnout se konkurenci a soupeření o zdroj potravy je tak pro ně mnohem důležitější než pozorování, které by jim pomohlo vyřešit hlavolam.
Sojky špionky
Oba druhy studovaných amerických sojek si na zimu tvoří zásoby – ukrývají semena, ořechy a žaludy do skrýší, jejichž umístění si dobře pamatují a ze kterých v době nouze ukrytou potravu vybírají. Stejně si počínají i naše sojky obecné (Garrulus glandarius). Projevují přitom mimořádnou lstivost. Než potravu ukryjí, ujistí se, že je nepozoruje jiná sojka. Ale na druhou stranu každá bedlivě střeží své okolí a sleduje, kam si ukrývá potravu její konkurentka. Skrýš jí pak vybere a kořist ukryje jinam.
