O původu domácích koní toho víme spoustu, zatímco oslům byla věnovaná minimální pozornost. Osli přitom byli nepostradatelní pomocníci lidí o téměř 2 tisíce let dříve než koně. Byli to první nosiči nákladů i první jízdní zvířata. A na mnoha místech světa jsou nenahraditelní dodnes.
První výzkum oslů
Už před časem se vědci pokusili zodpovědět zásadní otázku: Kdy a kde osli zdomácněli? Prostudovali geny těch současných, získali vzorky genů oslů z archeologických nálezů a srovnali je s geny jejich divokých příbuzných. A došli k závěru, že osli zdomácněli nejméně dvakrát, a to v Africe a v Asii. Ale nedávno se výzkumníci k historii domácích oslů vrátili, aby výsledky přezkoumali. Tehdejší vzorky byly totiž poměrně malé, což snižuje jejich přesnost.
Jediné centrum
Pro potřeby nové analýzy shromáždili vědci geny 207 současných oslů z celého světa, 31 vzorků starověkých oslů z archeologických nálezů až 4000 let starých, a k tomu ještě geny 15 divokých koňovitých lichokopytníků. Za pomoci počítačových programů sestavili genetický strom domácích oslů a zjistili, že k jejich zdomácnění došlo pouze jednou, a to ve východní Africe.
Už před 7 tisíci lety začali pastevci v Keni a na Africkém rohu krotit a ochočovat zdejší divoké osly africké. Důvodem nejspíš byla změna klimatu a rozšiřování Sahary, potřebovali proto nosiče a pomocníky při stěhování na nová místa.
Osli na cestách
Z východní Afriky se zdomácnělí osli začali rychle šířit do Súdánu a Egypta a během následujících 2500 let dobyli Evropu a Asii. Na tolika geograficky oddělených lokalitách začaly postupně vznikat odlišné genetické linie. S rozvojem obchodu se šíření oslů zrychlilo, dostávali se na nová místa, až se nakonec evropské a asijské linie oklikou vrátily do Afriky. Výsledkem těchto „oslích“ migrací a míšení různých genetických linií je jejich vysoká genetická proměnlivost, která je např. u psů nebo koní zcela neobvyklá.
Neznámí obři
Kromě zjištění, kdy a kde osli zdomácněli, objevili vědci dosud neznámou genetickou linii oslů z římského období (cca 200 let př. n. l.) z provincie na severovýchodě Francie. Zdejší chovatelé křížili původní evropské osly se zvířaty dovezenými z Afriky – mísili tak dvě odlišné genetické linie a díky tomu získali mimořádně velká a silná zvířata: Jejich vyšlechtění osli byli o plných 25 cm vyšší, než byla běžná výška oslů. Hlavním důvodem tohoto šlechtění a následného křížení s koňmi byla snaha získat silná zvířata pro potřeby římských legií.
Křížení oslů a koní
Osel domácí (Equus asinus) patří do stejného rodu jako kůň (Equus ferus caballus). Díky blízké příbuznosti je lze vzájemně křížit. Nálezy prvních kříženců pocházejí z období téměř 600 let př. n. l. Výsledkem křížení klisny s hřebcem osla je mula, naopak oslice po spáření s koňským hřebcem porodí mezka. Ve starověku se používalo hlavně křížení klisen s oslem, muly jsou po matce vyššího vzrůstu, víc se podobají koním, ale odolnost a sílu mají po svém oslím otci. Mezci i muly jsou však až na vzácné výjimky neplodní.
