Hledal alamosaury, našel quetzalcoatly. Tak se dá ve zkratce popsat objev zřejmě největšího ptakoještěra všech dob. Došlo k němu asi před 50 lety, když v národním parku Big Bend v Texasu pátral mladý student Douglas A. Lawson po 68 milionů let starých sauropodních alamosaurech. Místo nich objevil něco úplně jiného: část křídla obrovského neznámého ptakoještěra!
Opeřený had Aztéků
Kostí bylo málo a byly ve špatném stavu, Lawson se ale nevzdal a v hledání pokračoval. S kolegy se vydal hledat dál a jen 40 kilometrů od původní lokace našli téměř totožné, ale lépe zachovalé části koster mnohem menších ptakoještěrů. Domnívali se, že se jedná pouze o mláďata. Lawson je proto využil jako vzor při rekonstrukci velkého ptakoještěra a popsal svůj velký objev – obří druh ptakoještěra jménem Quetzalcoatlus notrhropi. Rodové jméno (čte se kvecalkoatlus) odkazuje na aztécké božstvo v podobě opeřeného hada. Druhové jméno je odvozené od leteckého konstruktéra Johna K. Northropa. Ten totiž sestrojil letadlo, které quetzalcoatla silně připomíná. V roce 2021 byl původní objev přehodnocen a „mláďata“ byla uznána za samostatný druh Quetzalcoatlus lawsoni. My se ale vrátíme k většímu druhu, protože právě jeho model můžete vidět zavěšený pod stropem Dinosauria Museum Prague.
Lehoučký obr
Quetzalcoatlus notrhropi, ptakoještěr z čeledi Azhdarchidae, byl majestátní zvíře. Měl dlouhý a pružný krk, který držel vertikálně, dosahoval proto výšky dnešní žirafy. Na zemi přitom stál na všech 4 končetinách, podobně jako dnešní netopýři. Kosti měl duté a velmi lehké, takže jeho váha zřejmě nečinila více než 200–250 kilogramů. Rozpětí křídel přitom dosahovalo 10–12 metrů, což odpovídá malému letadlu. Původní odhady byly velkorysejší a přisuzovaly quetzalcoatlovi až 15 metrové rozpětí. V každém případě byl quetzalcoatlus zřejmě největší létající tvor všech dob. Tedy pokud vůbec létal.
Tak jak je to s tím létáním?
Někteří vědci pochybují, že se obrovský ptakoještěr dokázal vznést od země, jiní v něm zase vidí výborného a vytrvalého, dokonce mezikontinentálního letce. Kde je pravda, vzhledem k nedostatku fosilních nálezů zatím říci nedokážeme. Nedávný anatomický výzkum však ukázal, že quetzalcoatlus byl schopen vyskočit z místa až do výšky 2,5 metru a začít mávat křídly. Díky svým velkým prsním svalům přitom zřejmě dokázal vyvinout dostatečnou sílu, aby se z výskoku vznesl. Výšku pak následně nabral díky plachtění ve vzestupných vzdušných proudech.
Čím se živil quetzalcoatlus
Quetzalcoatlové žili v oblastech bez velkých řek, jezer nebo moří. Teorie o tom, že se brodili vodou a lovili ryby jako obří volavky, tak nejsou příliš pravděpodobné. Lawson při svém objevu předpokládal, že se živili mršinami alamosaurů a dalších dinosaurů, s nimiž sdíleli životní prostředí. Tomu však moc neodpovídá rovný zobák quetcalcoatlů. Současní ptačí mrchožrouti, jako jsou například supové, mají zobák zahnutý. Ostatně, dokážete si představit, jak by ptakoještěr s rovným zobákem mohl urvat nějaké sousto z mršiny?
„Čáp“, který lovil dinosaury?
Dnes tak vše nasvědčuje tomu, že quetzalcoatlové lovili na zemi malou kořist podobným způsobem, jaký známe u čápů. Zvolna se procházeli krajinou, a když narazili na živočicha vhodné velikosti – klidně to mohlo být i dinosauří mládě – bez okolků ji sezobli. Kromě toho, že jiných možností už moc není, nahrává této teorii ještě jedna věc. Quetzalcoatlus (a další azhdarchidi) měl podobný poměr mezi kostmi v končetinách jako kopytníci. Předpokládá se proto, že trávili hodně času na zemi a že se na ní velmi aktivně pohybovali.
