Bipedie neboli chůze po dvou končetinách je poměrně unikátním způsobem pohybu a jeden z prvních typických znaků moderního člověka. V důsledku bipedie došlo k posunu lebky a zploštění tváře, což později umožnilo růst mozkovny, ke změně tvaru páteře i pánve, prodloužení dolních končetin či změně tvaru chodidla.
Chůze po dvou rovněž umožnila pozdější rozvoj řeči a využívání rukou ke zhotovování nástrojů a dalším činnostem. Tohle všechno víme. Co ale nevíme, je to, kdy přesně se lidé začali pohybovat vzpřímeně a po dvou.
Sahelský člověk z Čadu
Na nalezení odpovědi se soustředili vědci z francouzského Národního centra pro vědecký výzkum (CNRS) a Univerzity v Poitiers ve spolupráci s kolegy z afrického Čadu. Podrobili důkladné analýze fosilie stehenní kosti (femuru) a předloktí (ulny) hominida Sahelanthropus tchadensis (Sahelský člověk z Čadu).
Objeveny byly v Toros-Menala na území dnešního Čadu už v roce 2001 společně s lebkou, jejímuž majiteli se přezdívá Toumaï - Naděje života. Sahelantrop byl vybrán proto, že má blízko k poslednímu společnému předkovi moderních šimpanzů a lidí.
Srovnávačka kostí
Právě s kostmi lidí, ale i goril, vědci nalezené fosilie porovnali. Na základě zkoumání 20 různých charakteristik zkamenělých kostí došli k závěru, že se Sahelantrop, který obýval Zemi asi před 6,8 až 7,2 miliony let, přibližně před 7 miliony let začal pohybovat převážně po dvou končetinách. Ačkoliv hodně času stále trávil i lezením po stromech za pomoci všech čtyř končetin.
Chůze po dvou
Datum bychom tedy měli. Proč ale k rozvoji bipedie vůbec došlo? Existuje několik teorií, jednoznačné řešení však dosud nebylo nalezeno. Charles Darwin (1809–1882) se domníval, že se vzpřímený postoj vyvinul v souvislosti s potřebou manipulace s nástroji. Jenže zatímco počátky výroby nástrojů se datují zhruba do doby před 2,5 miliony let, první bipední hominidi žili už před 7 miliony let.
Dlouhodobě nejpřijímanější teorií pak byla savanová hypotéza. Podle ní byl hlavním důvodem k rozvoji chůze po dvou ústup lesů a šíření savan v důsledku klimatických změn v průběhu pliocénu.
Vyvrácení savanové hypotézy
Zatímco předkové šimpanzů a goril následovali ustupující lesní porost a stáhli se směrem na západ, předchůdci člověka měli zůstat ve východní Africe a stromový způsob života opustit. Museli se tak přizpůsobit omezenějším potravním zdrojům a častěji se za nimi přesouvat. Vzpřímený postoj jim měl rovněž umožňovat krmení z keřů, sběr semen a lov.
Ovšem poslední výzkumy ukazují, že k výskytu bipedie došlo dávno před vznikem savan, navíc se právě Sahelantrop vyskytoval také na západě kontinentu. Nová zjištění vědců jsou tak jen dalším střípkem mozaiky, který by mohl pomoci objasnit příčinu rozvoje chůze po dvou u lidí.
Čím se mozek člověka liší od mozku zvířat
V lidském mozku se nachází geny zvané Notch (z anglického vrub, zářez), které jsou zodpovědné za správný prenatální vývoj organismu, a především postupný vývoj mozku. Gen Notch se u předchůdců lidí a lidoopů asi před 11 miliony lety lajdácky překopíroval a zůstal nefunkční. U lidoopů je tomu tak dodnes.
U předchůdce člověka se ale asi před 3 miliony let zkopíroval znovu a začal fungovat, poté ještě jednou, takže dnes máme tři tyto geny. Zatímco mozek australopitéka byl podobný mozku dnešních šimpanzů, Homo erectus již měl vlivem fungování těchto genů mozek dvojnásobně velký. Homo sapiens měl pak objem srovnatelný s mozkem moderního člověka.
