Když se dítě učí mluvit, pomáhá mu v tom jedna konkrétní část mozku. Tou je vybaveno už jen pár dalších obratlovců. Mezi savci to překvapivě nejsou s výjimkou lidí primáti, ale kytovci, ploutvonožci, sloni a netopýři. Stejná oblast mozku pak zodpovídá za schopnost učit se typickým hlasovým projevům třem skupinám ptáků: pěvcům, papouškům a kolibříkům.
Další učenliví
To už ale dnes neplatí. Nedávno se vědci rozhodli prozkoumat mozky dalších ptačích skupin, aby zjistili, zda se mezi nimi nenajdou podobně učenlivé druhy. A jednu takovou skupinu skutečně objevili. Překvapením však bylo, že tito ptáci ke komunikaci nepoužívají hlas, přestože nejsou němí. Právě naopak, vyznačují se pronikavým křikem, kterým se však ozývají hlavně v situaci, kdy je něco poleká. Vzájemně mezi sebou ale komunikují bubnováním!
Datlové a strakapoudi
Těmi bubeníky jsou datlové, strakapoudi a další příbuzní z početné čeledi datlovitých (Picidae). Všichni jsou vybaveni silným ostrým zobákem, který jim slouží jako dláto. Dokážou jím vytesat do mrtvých stromů hnízdní dutiny, stejně jako se proklovat k chutné larvě zavrtané hluboko ve dřevě. Tato činnost je však poměrně tichá. To, co můžeme v lese zaslechnout, je právě bubnování, které nemá s hledáním potravy nic společného.
Vlastní noty
Při bubnování datlové rytmicky buší zobákem do dřeva – nejlépe nějakého suchého, které dobře rezonuje. Dodržují přitom určitý rytmus, rychlost a délku bubnování. Díky nahrávkám tří druhů severoamerických datlů (strakapouda osikového a amerického a datla karolínského) vědci zjistili, že každý jedinec má svůj vlastní rejstřík, jímž se liší od všech ostatních datlů. Datlové se tak dokážou podle charakteru bubnování vzájemně poznávat. Dobře znají své sousedy, na jejichž bubnování reagují jinak, než na bubnování cizince, který se vetřel na jejich území.
Rychlejší vyhrává
Bubnování tak podle vědců slouží datlům stejně, jako pěvcům jejich zpěv: označují si jím svoje teritorium a vymezují jeho hranice. Pokud se datel cítí ohrožen nějakým soupeřem, své bubnování zrychluje a prodlužuje, aby konkurenta odradil. Bubnování navíc využívá i při námluvách. Vědci si zatím nejsou zcela jistí, že se datlové učí bubnování od rodičů podobně jako mláďata pěvců svému typickému zpěvu. Ale objev oblasti mozku, která je za učení zvukové komunikace zodpovědná, napovídá, že tomu tak nejspíš opravdu je.
Naši datlové
K výzkumu vědci využili tři druhy severoamerických datlů, ale jsou přesvědčeni, že schopnost učení mají všichni zástupci této čeledi. Tedy i druhy, které jsou doma v naší přírodě.
Strakapoud velký
Z pěti druhů našich strakapoudů je strakapoud velký (Dendrocopos major) největší a nejrozšířenější. Žije i v městské zeleni a v zimě s oblibou zaletuje na krmítka.
Datel černý
Datel černý (Dryocopus martius) je se svou téměř půlmetrovou délkou největším evropským datlem. Žije v lesích všech typů, podmínkou jsou dostatečně silné staré stromy, v nichž si tesá hnízdní dutiny.
Žluna zelená
Mezi datly patří i žluny, které daly celé čeledi jméno. Z našich dvou druhů je běžnější žluna zelená (Picus viridis), která žije i ve městech. Živí se hlavně mravenci, které často dobývá z jejich podzemních hnízd.
Datlík tříprstý
Náš nejvzácnější datel je přísně chráněný datlík tříprstý (Picoides tridactylus). Od podobných strakapoudů se liší žlutou čepičkou na hlavě samců. Obývá horské smrkové lesy.
