Nejmenší ze všech čtyř druhů žijících hyen, africká hyenka hřivnatá, které se v angličtině říká aardwolf, je mezi hyenami černou ovcí. Dělá to, co žádná jiná hyena – živí se téměř výhradně hmyzem. Zatímco ostatní hyeny drtí kosti a trhají kusy masa, aardwolf po nocích pátrá po termitech, které chroustá drobnými kolíkovitými zuby. Jack Tseng z Kalifornské univerzity v Berkeley hyenku popisuje jako anomálii – tedy odchylku. Záhadné zvíře, které je pro vědce mimořádně zajímavé.
Linie duchů hyen
Jack Tseng je specialista na zvířata, která se živí drcením kostí. Prozkoumal už spoustu fosilních hyeních koster, ale až dosud nikdy nenarazil na takovou, která by třeba jen vzdáleně připomínala aardwolfa.
Předpokládá se, že hyeny jako skupina vznikly asi před 22 miliony lety. A před 15 miliony let – alespoň podle molekulárních analýz – se od linie vedoucí ke všem ostatním hyenám oddělili předkové dnešní hyenky hřivnaté.
Nejstarší známé fosilie aardwolfa jsou ale daleko mladší, pocházejí z doby před asi 4 miliony let. Tseng proto mluví o linii duchů (živoucí organismus s nedostatkem fosilních důkazů, které by ho spojovaly s jeho předky), kterou však nyní částečně vyplnily nálezy z Číny.
Pašované fosilie
Lebky pocházejí z provincie Gansu (Kan-su) a jedna z nich je téměř kompletní. Mají za sebou dramatickou historii: Z Číny byly propašovány do Spojených států, kde se v roce 2002 naštěstí dostaly do rukou odborníků a mohly být vědecky prozkoumány. Jack Tseng se jim se svými kolegy věnoval posledních osm let. Hned na začátku mu ale bylo jasné, že hyena z Gansu je zvíře, které může hyenku hřivnatou pomoci propojit s jejími dávnými předky.
Maso? Raději hmyz
Lebky hyen z Gansu mají takové charakteristiky, které je staví někam napůl cesty mezi hyeny schopnými drtit kosti a křehce stavěnou hyenkou. Fosilie jsou navíc staré 12 až 15 milionů let, což odpovídá době, kdy se hyenky oddělily od ostatních linií. Tseng upozorňuje zejména na široké patro, podobné, jaké má v tlamě aardwolf.
To se pravděpodobně vyvinulo tak, aby poskytovalo dost prostoru pro velký a svalnatý jazyk schopný „vysrkávat“ termity. A stejně jako dnešní hyenka měly hyeny z Gansu mezi zuby velké mezery, což naznačuje, že opouštěly masožravý způsob života a přeorientovávaly se na požírání hmyzu.
Citlivý sluch a velké oči
Zajímavé je i vnitřní ucho čínských hyen. Jeho stavba je opět podobná jako u aardwolfa nebo pouštních hlodavců, kteří mají výjimečně citlivý sluch. U hyen z Gansu se sluch pravděpodobně vyvíjel tak, aby dokázala zachytit hučení termití kolonie. Důležitý byl zřejmě i zrak – podobně jako současná hyenka hřivnatá měla hyena z Gansu v poměru k velikosti těla větší oční důlky než jiné hyeny.
Nejbližší známý příbuzný
Hyena z Gansu dostala latinské jméno Gansuyaena megalotis. Byla ale přímým předkem hyenky hřivnaté? To si vědecký tým netroufá tvrdit. Nesporné však je, že jde o zvíře, které k ní má ze všech známých druhů hyen nejblíže.
Vědci ji berou jako výchozí bod pro řešení otázky, proč se jeden člen skupiny masožravých šelem kdysi rozhodl obrátit k masu zády a stát se specialistou na lov termitů. Konečný bod už také mají – tím je žijící hyenka. A teď ještě zjistit, co se dělo po víc než 10 milionů let, které je od sebe dělí.
Druhy hyen:
Hyenka hřivnatá
(Proteles cristata)
Hyenka hřivnatá je ejmenší ze všech čtyř druhů žijících hyen – váží 9 až 14 kg. Na krku má dlouhou srst, kterou v rozrušení vztyčuje. Obývá suché pláně afrických savan, kde dlouhým lepkavým jazykem lapá termity. Za jednu noc jich hyenka údajně sežere až 200 000. Spokojit se ale musí jen s těmi, kteří lezou po zemi – rozhrabat tlapami termitiště totiž nedokáže.
Hyenka je zvíře s noční aktivitou, dny obvykle tráví v opuštěných norách hrabáčů a dikobrazů. Nežije ve velkých klanech jako hyena skvrnitá, ale samotářsky nebo v malých rodinných skupinách.
Hyena skvrnitá
(Crocuta crocuta)
Hyena skvrnitá je největší žijící druh hyeny, výjimečně velká samice může vážit až 90 kg. Žije v klanech vedených samicemi (matriarchát), které mohou čítat až 80 zvířat.
Ačkoli je hyena skvrnitá vnímaná jako typický mrchožrout, který čelistmi rozdrtí i velké kosti, je také velmi úspěšným aktivním lovcem. Je velmi vytrvalá a na krátkou vzdálenost vyvine rychlost až 60 km/hod. Loví samostatně i ve smečce velké kopytníky, jako jsou zebry a pakoně, mohou také vytvořit útočnou skupinu, která sebere kořist jiným predátorům včetně lvů.
Hyena žíhaná
(Hyaena hyaena)
Hyena žíhaná je jediný druh hyeny, který žije nejen v Africe, ale také v Asii. Je to noční zvíře, které žije samotářsky nebo v párech a rodinných skupinkách. Je všežravá, loví hmyz a malé obratlovce včetně želv a dikobrazů. Velice ráda má i sladké plody, jako jsou melouny, které loupí na polích.
Nepohrdne mršinami, její čelisti však nejsou tak mohutné jako u hyeny skvrnité, velké kosti proto drtit nedokáže. Mláďata se dají snadno ochočit. Podle egyptských reliéfů se zdá, že v době Staré říše byly hyeny žíhané chovány jako domácí zvířata a využívány k lovu.
Hyena čabraková
(Parahyaena brunnea)
Od jiných druhů hyen se hyena čabraková liší tím, že větší tělesnou velikost nemají samice, ale samci. Typickým znakem je krční hříva, kterou hyena může naježit. Pochází z jižní Afriky a kromě buše, savan a polopouští se vyskytuje i na pobřeží moře. Žije v klanech, které jsou ale menší než u hyeny skvrnité a vede je dominantní samec. Její hlavní potravou jsou mršiny, na pobřeží požírá i ryby a korýše. Loví bezobratlé živočichy a malé obratlovce.
