Největším obojživelníkem světa je až 180 cm dlouhý a 30 kg vážící velemlok čínský. Druhé místo patří až 150 cm dlouhému velemlokovi japonskému, třetí velemlokovi americkému s délkou až 74 cm. Mnohem méně přehledná situace panuje na opačné straně velikostního spektra, kde bychom našli několik rodů žab, které se vám vejdou na špičku prstu. A nejde jen o žáby, srovnatelně malých rozměrů dosahují i ocasatí obojživelníci.
Ošizená kostra
Miniaturní obojživelník se snadno schová v lesní hrabance nebo mezi lístky mechu. O plný žaludek přitom mít strach nemusí – mikroskopických bezobratlých živočichů je kolem něj všude dost. Na druhou stranu každý extrém něco stojí.
Když v roce 2010 a 2012 vědci popisovali nově objevené trpasličí žáby rodu Paedophryne z Nové Guineje, poukázali na výrazné zjednodušení tělního plánu a různé „úspory“. Žabičky mají méně prstů i méně obratlů než větší druhy žab. V jejich lebce chybí některé kosti a osifikovaná (zkostnatělá) je jen částečně.
Žlutý cvalík ropušenka
Úspornější stavba těla ale není zřejmě tou jedinou cenou, kterou miniaturní obojživelníci platí. Jihoamerická ropušenka drobná (Brachycephalus ephippium) je jednou z nejmenších žab světa. Měří 12,5 až 19,7 mm a teoreticky by se tak klidně mohla usadit nejen na špičce vašeho malíčku, ale i na mazací gumě vaší tužky.
Vypadá velmi roztomile – má krátký zavalitý trup a krátké končetiny. Zářivá „dýňová“ žlutooranžová barva však varuje, že žába je silně jedovatá. Ropušenka drobná a další tři druhy rodu Brachycephalus se nyní staly předmětem výzkumu vědců z Floridského přírodopisného muzea.
Přistání pádem
Když potřebuje, je ropušenka stejně jako ostatní žáby schopná vyskočit vysoko do vzduchu. Její skokanské schopnosti jsou však mírně řečeno podprůměrné. Ve vzduchu ztrácí rovnováhu, nekontrolovaně se přetáčí a její přistání na zem je v podstatě neřízený pád.
Vědci došli k závěru, že na vině je to, že ropušenky mají ze všech známých obratlovců vůbec nejmenší vestibulární aparát. Ten se nachází ve vnitřním uchu a zajišťuje vnímání rovnováhy v prostoru. Uvnitř jsou vlásky zanořené do kapaliny. Při změně rovnováhy se kapalina rozpohybuje a podráždí vlásky, které pak vyšlou signál do mozku.
Příliš malé vnitřní ucho
Aby fungoval, nemusí být v poměru k tělu nijak obrovský – například velryba černá má vestibulární aparát jen o něco málo větší než člověk. Jak se však zdá, u ropušenek už jeho miniaturizace dosáhla takového stupně, který omezuje jeho funkce. Žádný div, že žabičky chované v laboratoři skákaly jen tehdy, když je nějaký všetečný biolog něžně pošťouchl prstem.
Mloci bez plic
Nejmenšími ocasatými obojživelníky světa jsou patrně zástupci několika amerických rodů čeledi mločíkovití (Plethodontidae), kteří v dospělosti měří méně než 2 cm. Mají zvláštní kostru a na rozdíl o jiných obojživelníků nemají vyvinuté plíce. Kyslík ze vzduchu přijímají pokožkou a sliznicemi v tlamě a hrdle. Mají velké oči výborný zrak i sluch, které používají při lovu drobného hmyzu.
