Pokud by si měl některý z papoušků vysloužit jméno „Malý velký papoušek“, pak by to musel být senegalec, jak mu chovatelé zpravidla říkají. Proč “Malý velký...“? Protože papoušek senegalský (Poicephalus senegalus) není sice svým vzrůstem zcela rovnocenný třeba žakovi, arům či kakaduům, ovšem schopnostmi a inteligencí si s mnohými nezadá.
Máte kluka nebo holku?
Dospělí papoušci senegalští jsou celkově zelení, temeno a týl mají tmavě šedé, tváře světle šedé. Krk, horní prsa a holeně jsou zelené, spodní prsa a břicho žluté až žlutooranžové. A právě podle rozsahu a hloubky zeleného klínku, zasahujícího do žlutého břicha, lze s vysokou přesností odlišit samce od samice. Klínek samce je krátký, nezasahuje až mezi končetiny, zatímco u samice je hluboký. Jinak zbarvené bývají i spodní ocasní krovky, které jsou u samce jasně žluté, zatímco u samice zelenožluté. Dospělí ptáci mají žlutou duhovku, zatímco mladí tmavohnědou. To je důležité vědět, pokud si chcete pořídit mladého papouška domů ať už ochočeného, nebo na ochočení.
V divočině běžný papoušek
Domovem senegalců je středozápadní Afrika od pobřeží přibližně v pásu nad rovníkem. Jsou zde zatím poměrně početní. Skupinky senegalců jsme před nedávnem pozorovali v přírodě v Senegalu, státu, podle kterého své pojmenování dostali. Byli zde vcelku běžní v řídkých lesích jak při pobřeží, tak i ve vnitrozemí. Při sběru potravy byli dost nenápadní a v zelených korunách stromů je šlo stěží rozeznat. Prozradili se ve chvíli, kdy se začali svolávat anebo když vzlétli. Hnízdění v přírodě závisí na době dešťů, nejčastěji probíhá od září do listopadu. Hnízda jsou v dutinách stromů, hlavně baobabů, vysoko nad zemí.
Moc toho nenamluví
První informace o tomto papouškovi se do Evropy dostaly již v 15. století. Vcelku běžně se odchycení ptáci dováželi již v 18. století a vždy byli mnohem levnější než papoušek žako. Brzy se zjistilo, že je možná trochu méně talentovaný na „mluvení“ či spíše opakování lidských slov, ale přesto velmi šikovný, takže kromě jednotlivých slov opakuje různé zvuky, zvuk telefonu, zvonku, vysavače, mixéru, budíku... Podle mnohých chovatelů je považován za ideálního papouška do bytu i voliéry.
Jak (ne)má vypadat klec
Pokud si pořídíme jednoho ochočeného senegalce, postačí nám klec či bytová voliérka dlouhá 80 – 100 cm. Samozřejmě za předpokladu, že papouška budeme pouštět na prolet po místnosti. Klec by měla být dost pevná, nejlépe kovová, aby ji silným zobákem rychle neponičil. A ještě jedna důležitá věc, kterou budu stále opakovat. Ptákům obecně je vrozený horizontální pohyb, tedy zleva doprava a zpět (nebo opačně). Pohyb shora dolů a zpět NE! Na to nikdy nezapomeneme, když si pořizujeme novou klec. Vybereme vždy pokud možno takovou, která má dlouhou základnu, výška postačí i poloviční.
Čerstvé větve ho zabaví
Senegalský papoušek je hravý, stále něco objevuje, okusuje, takže i zavírací systém klece by měl být dostatečně důmyslný. Do klece dáme přírodní bidla, silnější větve nejlépe z ovocných stromů, případně třeba vrby, olše, břízy, lípy atd. Papoušek se zabaví jejich okusováním, loupáním kůry, ovšem budeme je muset pravidelně měnit, protože je dokáže rychle zničit. Misky na potravu a vodu by neměly být pod bidly, aby je papoušek neznečišťoval trusem, v ideálním případě je umístíme právě do výšky bidel. Jak jsme uvedli, senegalec je stromový pták a slézat na zem (tedy na dno klece) pro něho není přirozené.
Krmení a pamlsky
Potravou je směs semen pro střední a velké papoušky, existují dokonce v prodeji i směsi určené přímo pro papoušky senegalské, případně pro skupinu papoušků rodu Poicephalus. Druhou polovinu tvoří veškeré ovoce a dužnaté plody (včetně těch z přírody, jako je hloh, šípky, jeřabiny, černý bez), zelenina, zelená potrava (listy i kořen pampelišky, jitrocel, kokoška, ptačinec...) Jako odměnu a laskominu můžeme v omezeném množství nabídnout třeba dětský piškot, kousek tvrdého sýru, vařeného kuřecího masa, syrovou drůbeží kost atd. Vše podle chuti a zájmu papouška, zbytky po pár hodinách z klece odstraníme.
Vypouštění z klece
Poté, co si papoušek doma zvykne na svou klec, ho můžeme zkusit pustit na prolet po bytě. Nesmíme ale zapomenout na pár důležitých pravidel:
a) Okna a dveře místnosti zavřeme, s vypouštěním seznámíme další členy rodiny aby do místnosti neočekávaně nevstoupili a papoušek neuletěl.
b) Okna chráníme záclonou – papoušek sklo nevnímá (nevidí), mohl by se pokusit vyletět z místnosti a o sklo se zranit.
c) Papouška máme stále pod kontrolou, aby neokusoval např. listy pokojových (a často jedovatých) rostlin a také cenné předměty.
d) Papouška krmíme jen v kleci, aby měl důvod se do ní vracet. Mimo klec mu nabídneme jen mimořádnou odměnu, která může být i lákadlem k návratu do klece.
e) Když se papoušek do klece nevrátí, nehoníme ho po místnosti, ale počkáme do setmění a poté ho chytneme do síťky, nebo překryjeme ručníkem a přeneseme do klece. Poté rozsvítíme.
f) Počítáme s tím, že papoušek nechápe, že by v bytě neměl pouštět trus, a připravíme se na odklízení exkrementů.
Papoušek senegalský je dlouhověký pták, při dobré a správné péči bude svému majiteli dělat radost a společnost i déle než 25 let. Na to nesmíme zapomenout už ve chvíli, kdy se pro jeho chov rozhodneme.
