Už od roku 1992 vybírá Česká společnost ornitologická (ČSO) jeden ptačí druh, který se stává „Ptákem právě probíhajícího roku“. Cílem akce je upozornit veřejnost na zajímavé ptačí druhy a motivovat lidi k jejich ochraně a péči o jejich (a nejen jejich) životní prostředí.
31. Pták roku je polák
Letos získává titul Ptáka roku již 31. druh. Po osmi letech povedou kroky ornitologů i veřejnosti opět k vodě. Po potápce černokrké, která byla ptákem roku 2015, se jím pro tento rok stává polák velký (Aythya ferina). Zdánlivě obyčejná kachna, která ještě donedávna žila na kdejakém rybníku, tůni či slepém říčním rameni, totiž začíná v přírodě rychle ubývat.
Ohrožený druh
Nejen u nás, ale polák velký mizí v celé Evropě. Dokonce už se dostal na mezinárodní Červený seznam ohrožených druhů do kategorie zranitelný.
Největším problémem je změna jejich životního prostředí – přerybněné a přehnojené rybníky, likvidace břehových porostů, vysoušení nebo zarůstání podmáčených luk. Ohrožují je přemnožená divoká prasata a nepůvodní šelmy, jako je psík mývalovitý a norek americký. A v neposlední řadě i ptačí chřipka.
Zrádné broky
Polák velký má ještě jednoho nepřítele a tím je člověk-lovec. Protože patří mezi lovnou zvěř, smí se u nás střílet. Sice jen tři měsíce v roce (září až listopad), ale to stačí. Nejde totiž ani tak o přímý úbytek zastřelených jedinců, mnohem horší jsou broky, které po lovu zůstávají v přírodě. Kachny, které je spolknou, se otráví.
Odhadem takto v Evropě ročně uhyne na otravu olovem 56 tisíc poláků velkých! Letos by konečně měl v Evropské unii vejít v platnost zákaz používání olova v mokřadech.
Čas námluv
Pokud se chcete s letošním Ptákem roku seznámit, je jaro ideální čas. Přichází totiž období jejich námluv. Kachny se drží v párech, samci jsou ve svatebním šatě. Krásně tak lze vidět rozdíly ve zbarvení pestrých kačerů a nenápadně hnědých samic. Kačeři poláků se vyznačují jasně skořicovou až rezavou hlavou, tmavou hrudí a světle šedými boky a hřbetem. Je to tak kontrastní zbarvení, že k jeho pozorování není nutný ani dalekohled.
Starostlivá máma
Po spáření si samice budují hnízdo – mělkou jamku v hustém břehovém porostu. Na vejcích, kterých může být až 12, sedí sama. A sama se stará o mláďata, která umí hned po vyklubání plavat. Zpočátku je matka ukrývá v porostu, ale brzy ji následují i na otevřenou hladinu, kde se učí hledat potravu – rostlinnou a drobné vodní živočichy. Poláci patří k tzv. potápivým kachnám, něco seberou na hladině, většinu však hledají pod vodou.
Jak jim pomoci?
K tomu, aby tyto krásné kachny přestaly ubývat, je nutné změnit rybniční hospodaření. Poláci potřebují mělčí čisté vody, s pestrou skladbou drobných vodních živočichů – tedy nepřehnojené, s přiměřeným množstvím ryb. Okraje rybníků by jim měly nabízet dostatek úkrytů v břehových porostech. Jednou ze snah ornitologů také bude vyloučení poláků velkých ze seznamu lovné zvěře. Nebo alespoň prosadit jejich celoroční hájení.
Podobní příbuzní poláka velkého:
Poláci velcí se mimo období rozmnožování sdružují do velkých hejn často smíšených s jinými druhy kachen. Lze je tak zastihnout ve společnosti poláků chocholaček (Aythya fuligula) nebo kachen divokých (Anas platyrhynchos), se kterými je nelze zaměnit.
Záměna je ale možná s jiným druhem potápivé kachny, s mnohem vzácnější zrzohlávkou rudozobou (Netta rufina). Její kačeři mají ve svatebním šatě rezavou až oranžovou hlavu, což může laika splést. Spolehlivým znakem je ale zobák, který je jasně červený, na rozdíl od tmavého zobáku poláka. Také barva těla se liší – zrzohlávky mají bílé jen boky a hřbet je hnědý.
