Nepálský Národní park Sagarmatha, v němž se nachází nejvyšší hora světa Mt. Everest, je z přírodního hlediska mimořádně cenným územím. Není divu, že byl už v roce 1979 zapsán na seznam světového přírodního dědictví UNESCO. Jeho ochrana je komplikovaná nejen kvůli obtížnému terénu, ale je to i jedno z turisticky nejnavštěvovanějších míst v Nepálu. V posledních letech ho navštíví každý rok kolem 50 tisíc turistů.
Záhada na Everestu
V roce 2019 se do národního parku vydala mezinárodní expedice vědců zkoumat zdejší ekosystém a místní zvířenu. Nešlo ani tak o přímé pozorování, které je náročné na čas, vědci se zaměřili na sběr biologických vzorků. Na jižním úbočí Everestu ve výšce téměř 5200 m. n. m. sebrali mimo jiné i dva nezvyklé vzorky savčího trusu. Dělila je od sebe vzdálenost 6 km, bylo tedy pravděpodobné, že pocházejí od dvou různých jedinců dosud neurčeného zvířete.
Nový objev v laboratoři
Genetický rozbor trusu v laboratoři prozradil, o jaké tajemné zvíře se jedná. Zanechali ho po sobě dva jedinci manula, vzácné šelmy patřící mezi malé kočky. Pro vědce to bylo obrovské překvapení, přes množství lidí, které národním parkem každoročně prochází, dokázala skrytě žijící plachá kočka až dosud unikat pozornosti. Objev tak posunul areál výskytu manulů do východního Nepálu a rozšířil seznam živočichů, kteří obývají Národní park Sagarmatha.
Nejen manul
Další vzorky pak prozradily, že se výskyt manulů překrývá s oblastí, kde žijí lišky obecné, a také přinesly odpověď na otázku, čím se tady tyto kočky živí. Ve vzorcích se totiž vyskytovala i DNA pišťuch šedých, které tvoří jejich hlavní kořist, a lasic horských. To je sice také šelma, ale velmi malá (váží nanejvýš 350 g), takže se snadno stává kořistí mnohem větší kočky.
Výzkum pokračuje
Objevem manulů žijících na jižním úbočí Mt. Everestu práce vědců nekončí, právě naopak. Dalším krokem bude nejen pokračující sběr vzorků, ale chystají se v oblasti rozmístit fotopasti, aby zjistili, jak velká populace manulů tu žije, jaká je její hustota, jak velké území obývají, čím vším se živí a případně zda a jaké tu mají přirozené nepřátele. V parku totiž žijí i velké šelmy, jako jsou vlci, šakalové, medvědi ušatí nebo irbisové.
Manul
Otužilá kočka
Manul (Otocolobus manul) je velký jako obyčejná domácí kočka, váží 3–5 kg. Na rozdíl od všech ostatních malých koček má kulaté zorničky, což může podle vědců souviset s jeho denní aktivitou. Jeho domovem jsou horské stepi a studené pouště Střední Asie, kde vystupuje až do výšek přes 5000 m. Díky mimořádně dlouhé husté srsti je schopen snášet extrémní výkyvy teplot, které v zimě klesají pod -50 oC, v létě naopak stoupají téměř k +50 oC.
Vzhledem k obrovskému areálu rozšíření je dosud považován za druh málo dotčený, ale to se může brzy změnit: Ohrožuje ho úbytek životního prostředí (rozšiřování pastvin), přímé pronásledování lidmi a trávení pišťuch a drobných hlodavců – jeho hlavní kořisti.
