Sob polární (Rangifer tarandus) žije v nejsevernějších oblastech Eurasie a Severní Ameriky. Severoameričtí sobi jsou známí pod názvem karibu. Na rozdíl od všech ostatních zástupců jelenovitých, do jejichž příbuzenstva patří, rostou parohy samcům i samicím. Jako všichni jeleni parohy každý rok shazují a místo nich jim vyrostou nové. Právě to byl klíč k novému objevu vědců.
Sobi migrují každý rok
Sobí samci a samice neshazují parohy ve stejném čase. Zatímco samci je shodí ještě před zimou, samice si je ponechávají až do jara a shazují je, až když porodí mláďata. Ta ale nerodí v oblastech, kde tráví zimu. Sobi každoročně v obrovských stádech migrují: Na podzim na jih a po zimě se vracejí na letní pastviny na severu. A právě na letních pastvinách se všechny samice shromáždí na jednom místě a ve stejném čase porodí mláďata.
Ohrožená rezervace
Vědci dlouhodobě sledovali jedno z nejpočetnějších stád na Aljašce, které odhadem čítá přibližně 220 tisíc jedinců. Pozornost mu věnovali hlavně proto, že samice z tohoto stáda rodí mláďata v Národní arktické přírodní rezervaci na pobřeží Beaufortova moře. Jde o největší dosud lidmi nedotčenou část Aljašky, kterou dnes ohrožují zájmy těžařských společností. Vědci proto chtěli zjistit, jak moc je tato oblast pro soby důležitá.
Parohy jako cesta do minulosti
O tom, že právě sem přicházejí sobí samice rodit mláďata, existuje dostatek důkazů – ty však zahrnují relativně nedávné období – desítky nanejvýš stovky let do minulosti. Aby získali informace o vzdálenější minulosti, pustili se vědci do náročného úkolu. Začali v oblasti hledat shozené parohy sobích samic, které jsou výrazně menší než parohy samců. Ve zdejší polární krajině se uchovávají po celá staletí až tisíciletí jen minimálně zvětralé.
Úspěšné hledání
V místech, kde samice rodily a shodily parohy, není problém je najít, často je jich tu nashromážděno až 1000 na km². Vědci však potřebovali najít vzorky z dávnější minulosti. V říčních nánosech a starých usazeninách nalezli několik vzorků parohů, které, jak potvrdilo jejich datování v laboratoři, pocházely z doby před více než 3 tisíci lety. Tak dlouho už aljašské sobí samice přicházejí rodit mláďata na stále stejná místa!
Tři důvody
Důvody, proč přicházejí právě sem, jsou podle vědců tři. Především se holá tundra na jaře a v časném létě zazelená a představuje tak bohatou nabídku kvalitní pastvy. Také se tu vyskytuje minimum velkých šelem, které by novorozená mláďata ohrožovaly. A konečně tu lze najít místa, kde vítr vanoucí od moře rozhání mračna moskytů, kteří jsou schopni doslova obalit těla nebohých obětí. Novorozená mláďata může jejich masivní útok oslabit nebo dokonce usmrtit.
Koloběh živin
V laboratoři vědci prozkoumali a srovnali chemické složení všech nalezených parohů. Přestože se v arktické tundře rozkládají velmi pomalu, uvolňují se z nich do půdy důležité minerály, především vápník a fosfor, které jsou v arktickém ekosystému vzácné. Shozené parohy tak slouží jako hnojivo, kterým sobi podporují bohatý růst vegetace. Přinášejí ho přitom z oblastí vzdálených stovky kilometrů, kde se pasou v době, kdy jim parohy začínají růst. Sobi tak přenosem živin udržují rovnováhu zdejšího ekosystému.
Nejistá budoucnost
Výzkum potvrdil nutnost chránit rezervaci a pobřežní pláně před lidskými zásahy a oprávněnost pozastavení vrtů a geologických průzkumů. Přesto sobi nemají vyhráno. Zdejší tundru totiž ovlivňuje globální oteplování. Když vědci mluvili s místními obyvateli a pamětníky minulých desetiletí, ti potvrdili, že tundra zarůstá: Tam, kde byly ještě před desetiletími holé pláně, dnes rostou smrkové lesy. Místa, kde sobí samice rodí mláďata, se proto postupně posouvají dál k severu. Kam ale půjdou, až lesem zaroste celá tundra?
