Dinosauři vládli světu a dominovali suchozemským ekosystémům po dobu přibližně 150 milionů let od konce triasu asi před 215 miliony let až po katastrofický konec křídy před 66 miliony let, kdy dinosauři s výjimkou ptáků zcela vyhynuli. Nevídaný evoluční úspěch této skupiny obratlovců byl dlouho přehlížen a nebyl mu přikládán dostatečný význam. To se ale mění.
Dinosauři si vedli dobře
Mezinárodní tým vědců z Velké Británie, Německa a Brazílie provedl dosud nejpřesnější analýzu vývoje podnebí v období triasu. Jevy jako výkyvy teploty nebo množství srážek v různých částech světa vědci porovnávali s výskytem a pohyby různých vývojových skupin dinosaurů po celém světě.
Překvapivý výsledek ukázal, že zatímco většina jiných obratlovců v této době sváděla boj o přežití, dinosauři (a z nich především sauropodomorfové – všežraví nebo býložraví plazopánví dinosauři s relativně dlouhými krky a malými hlavami) si naopak i v tomto obtížném období vedli velmi dobře.
Kdy ovládli planetu?
Z počítačových modelů vyplývá, že dinosaury v jejich dalším vývoji nelimitovala konkurence ze strany jiných obratlovců, ale pouze změny klimatických podmínek. Už před velkým hromadným vymíráním na přelomu triasu a jury před 201 milionem let byli dinosauři dominantními živočichy na souších celé planety. Dříve se přitom předpokládalo, že skutečně vládnoucí skupinou se stali právě až po tomto předposledním velkém vymírání.
Přesto byly pro sauropody i další dinosaury některé bariéry obtížně překonatelné. Jednalo se například o oblasti na jihu dnešní Severní Ameriky a na severu současné Afriky, kde byly možná střídající se horka a sucha s deštivým podnebím příliš nepříznivá.
Konec superkontinentu Pangea
Svou roli koncem triasu hrála častá období katastrofálního sucha spojená s rozsáhlými požáry a střídaná prudkými lijáky. V průběhu počínající jury už se nicméně výkyvy klimatu zmenšily, obří superkontinent Pangea se začal rozpadat a to umožnilo šíření dinosaurů i do dalších oblastí a nakonec osídlení prakticky celého světa.
Velmi úspěšní byli v tomto směru právě sauropodomorfové, mezi nimiž nalezneme i největší živočichy, kteří kdy chodili po souších naší planety – gigantické sauropodní dinosaury, jako byl například křídový Argentinosaurus, vážící možná až kolem 96 tun.
Karnská epizoda
Výzkum také potvrdil zásadní roli události zvané Karnská pluviální epizoda, což byl několik milionů let dlouhý interval zvýšené srážkové činnosti, kdy do té doby neprostupné pouštní oblasti v okolí rovníku „zezelenaly“ a umožnily dinosaurům z jižních části Pangey přejít na sever. K této události došlo asi před 233 miliony let a z této doby známe také první bezpečně určené kosterní fosilie dinosaurů.
Zajímavé je, že dvě ze tří hlavních vývojových skupin dinosaurů – sauropodomorfové a teropodi – se šířily v jiných obdobích, souvisejících s jejich odlišnou schopností přizpůsobit se klimatickým podmínkám. Výsledky výzkumu tedy potvrdily jednu z dříve vyslovených hypotéz o šíření prvních dinosaurů – a sice tu, že se jejich populace přesouvaly do jiných oblastí zcela oportunisticky, v odpovědi na měnící se klimatické podmínky.
Evoluční úspěch dinosaurů tedy nevedl přes porážku ekologických konkurentů, ale přes odolnost vůči suchu, chladu, horku a vlhku.
Nejstarší známý dinosaurus:
Staurikosaurus
Ačkoliv dinosauři pravděpodobně vznikli už v období středního triasu asi před 245 až 240 miliony let, nejstarší kosterní pozůstatky těchto vývojově vyspělých archosaurních plazů jsou zhruba o 10 milionů let mladší. Dlouho byli nejstaršími známými dinosaury zástupci fauny argentinského souvrství Ischigualasto se stářím asi 231 milion let (Herrerasaurus a Eoraptor), zpřesněné datování brazilského souvrství Santa Maria ale ukázalo, že místní dinosauři (Staurikosaurus) žili asi před 233,2 milionu let.
