Jediným současným druhem geparda je gepard štíhlý (Acinonyx jubatus), chrt kočičího světa a nejrychlejší suchozemské zvíře. Vytváří několik poddruhů – v Africe žijí celkem tři, v Asii jeden jediný. Gepard indický (A. j. venaticus) je kriticky ohrožená šelma. Posledních možná jen dvanáct jedinců přežívá v Íránu, v Indii, podle níž dostal své jméno, gepardi vyhynuli před sedmdesáti lety. Loni a letos se ale začali vracet.
Afričtí gepardi v Indii
V září roku 2022 a v únoru letošního roku bylo s velkou slávou do Národního parku Kuno v indickém státě Madhjapradéš vypuštěno celkem dvacet gepardů. Nebyli to asijští gepardi, protože křehkou íránskou populaci nelze ještě více oslabit odchytem byť pouhých pár zvířat. Tito gepardi pocházeli z příbuzného afrického poddruhu gepardů kapských (A. j. jubatus), kteří obývají polopouště a savany Namibie a Jihoafrické republiky.
Životní prostor
Dvacítka přesídlených afrických gepardů se má stát jádrem nové indické populace. A ačkoli plán vybízí k optimismu, mezi vědci jsou i skeptici. Tým z německého Leibnizova institutu pro výzkum zoo a divokých zvířat (Leibniz-IZW), který vychází ze svých vlastních výzkumů, upozorňuje na zásadní problém: To, jak gepardi nakládají se svým životním prostorem.
Jeden gepard nebo tři?
Gepardi jsou teritoriální zvířata, v Namibii žije přibližně gepard na 100 km². Národní park Kuno je neoplocené území o rozloze asi 750 km². Je tu ale hojnost kořisti, takže neintrodukční plány počítaly s tím, že každých 100 km² uživí ne jednoho, ale hned tři gepardy. Celkem v parku mělo žít dvacet jedna dospělých gepardů, kteří se budou dále rozmnožovat.
Tuláci a domácí páni
Vědci z Leibnizova institutu ale tvrdí, že tak hustá populace afrických gepardů není nikde, dokonce ani v Serengeti, kde je podobná hojnost kořisti. A co víc, že neintrodukční plány zcela opomenuly chování gepardů. Samci se dělí na dvě skupiny: domácí pány a tuláky. Domácí páni si drží svá teritoria, tuláci (a také gepardí samice) obývají prostory mezi nimi, které domácí páni ponechávají nestřežené.
Stále stejná vzdálenost
Gepardí teritoria jsou od sebe vzdálena na 20 až 23 km bez ohledu na to, jaká je jejich celková velikost a kolik potenciální kořisti v nich žije. V Namibii jsou teritoria větší a býložravců je v nich méně, ve východní Africe jsou menší s větším počtem lovných zvířat, ale vzdálenosti mezi nimi zůstávají stejné. Naznačuje to, že jde o hluboce zakořeněné chování, přes které u gepardů „nejede vlak“.
Příliš malý park
Pokud mají němečtí vědci pravdu, znamená to, že Národní park Kuno, kde momentálně žijí tři samci, je už teď na horním limitu své kapacity. A že jakékoli zvýšení počtu gepardů bude mít za následek, že šelmy začnou překračovat jeho hranice. Pak se dostanou na okolní zemědělskou půdu, kde jim budou hrozit konflikty s místními farmáři.
