V současnosti žije na Zemi víc než 500 druhů primátů, mezi které vedle člověka a dalších lidoopů patří opice a lemuři stejně jako méně známí nártouni, ksukolové, outloňové a komby. Existence mnoha primátů je ohrožena mizením životního prostředí, lovem i klimatickými změnami. Mezinárodní vědecké konsorcium proto nezahálelo a přečetlo genomy 233 druhů z celého světa, které reprezentují všechny žijící čeledi primátů.
Ochrana zvířat i poznání člověka
Z výsledků rozsáhlé studie, které vědci zveřejnili v sérii odborných článků (genom primátů se dokonce dostal na titulní stranu prestižního časopisu Science), vyplynula celá řada věcí. Některé z nich jsou důležité pro ochranu ohrožených primátů, jiné pro nás samotné.
„Čím víc pochopíme genomiku primátů, tím víc budeme rozumět lidské genomice,“ říká australská primatoložka Alison Behie. (Genomika je vědní obor, který se zabývá studiem genomů organismů, tedy jejich kompletní genetickou informací.)
Člověk versus lidoop versus opice
My lidé si zakládáme na našem velkém mozku, který je dost možná tou vůbec nejsložitější a nejsofistikovanější věcí, jaká ve vesmíru existuje. Cesta k jeho zvětšování však začala dříve a byla delší, než jsme si dosud mysleli. Geny, které se podílely na expanzi mozku u lidí, totiž vědci objevili už u společného předka lidí – lidoopů a opic.
Ne jenom naše geny
Překvapení přinesly i geny, které jsme až dosud považovali za výlučně lidské, protože se vyskytují u našeho vlastního druhu Homo sapiens, ale ne u starších forem člověka, jako jsou neandrtálci a denisované. Jak se ale ukázalo, u jiných primátů se vyskytují vcelku běžně. Téměř dvě třetiny „lidských“ variant genů se vyskytují alespoň u jednoho dalšího druhu, víc než polovinu pak najdeme u dvou a více dalších druhů primátů.
Nejbližší příbuzní, ale…
Ačkoli je dobře známé, že našimi nejbližšími příbuznými jsou šimpanzi a bonobové, nově se ukázalo, že asi 15 % lidského genomu je podobnější jinému lidoopovi – gorile. A to i přesto, že předkové lidí se od předků šimpanzů oddělili asi před 7 až 9 miliony lety, zatímco předkové goril tuto vývojovou větev opustili o něco dříve.
Důvod sociálního chování
O nás lidech však vypovídají i genomy o něco vzdálenějších příbuzných člověka – asijských stromových opic langurů (rod Rhinopithecus). Téměř všichni primáti jsou společenská zvířata, ale jen několik málo druhů včetně člověka tvoří komplexní víceúrovňová společenství, v nichž jsou jednotlivé skupiny složeny z menších rodinných jednotek. Jaké mohly být důvody pro vznik tak složitých sociálních struktur, ukazují právě languři.
Větší tlupy…
Languři jsou z hlediska zkoumání sociální evoluce zajímaví tím, že různé druhy žijí v různých typech společenství. Když vědci dali dohromady genomická data s údaji o evoluci, životním prostředí a chování, zjistili, že druhy langurů, které žijí v chladném klimatu, vytvářejí větší a komplexnější skupiny než ty, které si užívají teplejšího podnebí. Během poslední doby ledové u nich přitom došlo k pozitivnímu výběru určitých genů.
… a lepší vztahy
Jak bychom očekávali, languři z chladného klimatu nesou varianty genů, které ovlivňují hospodaření s energií a odolnost vůči chladu. Současně však u nich vědci našli odlišné varianty genů, které ovlivňují nervový a hormonální systém. V jejich důsledku jsou mezi langury žijícími v extrémně chladném klimatu lepší vztahy, samci jsou vůči sobě tolerantnější a mateřská péče o mláďata je delší, což zvyšuje jejich šance na přežití.
Od harému ke společnosti
Drsné prostředí si zřejmě vynutilo, aby se languři v zájmu svého přežití chovali k ostatním členům svého druhu tolerantněji. To pak podle vědců umožnilo, aby se z původního typu harémového společenství s jedním samcem a několika samicemi vyvinulo komplexní společenství tvořené mnoha samci, samicemi a jejich mláďaty. Jeho vznikem zmizely hranice teritorií i agresivita samců. Languři tak mohou využívat zdroje potravy v rozsáhlejší oblasti, větší tlupa navíc lépe čelí predátorům.
I člověk?
Languři jsou prvním případem, kdy byla u primátů doložena souvislost mezi geneticky řízenými přizpůsobeními prostředí a společenským chováním. Dost možná ale nebudou jediným případem – a člověk by klidně mohl být tím dalším. Vědcům tak přečtené genomy langurů otevřely nový směr výzkumu.
Hybridní paviáni:
Genomy odhalily mezidruhové křížení
Čtením genomů vědci objevili dosud neznámé důkazy o tom, že u afrických paviánů v minulosti probíhala a na některých místech stále probíhá mezidruhové křížení neboli hybridizace. Paviáni ze západní Tanzanie jsou podle vědců jediným známým primátem kromě člověka, který v sobě nese dědictví hned tří různých genetických linií, což z nich dělá výborný model pro další zkoumání naší vlastní evoluce, kde také docházelo k mísení různých linií.
