Touha nahlédnout svět z nové perspektivy není vlastní pouze lidem. Vědecký tým v čele s Markusem Perlmanem a Adrianem Lameirou prokázal, že snahu změnit své vnímání reality vyvíjí všichni lidoopi.
Na rozdíl od nás ale volí šimpanzi, gorily a orangutani nejčastěji méně destruktivní chování než je požívání nelegálních látek, a sice točení. Vytrvalým otáčením se kolem vlastní osy usilují o navození pocitů blaženosti, dezorientace, příval adrenalinu a vzrušující závratě.
Závrať i radost
Rotace obecně ovlivňuje reakce těla, mysli i koordinaci. Fakt, že se vám po jízdě na kolotoči, horské dráze nebo tanci zamotá hlava, souvisí s fyziologií orgánu nazývaného vnitřní ucho.
Vnitřní ucho lidem i dalším lidoopům umožňuje správně vnímat nejen zvuk, ale také pohyb, orientovat se v prostoru a uvědomovat si polohu a rychlost vlastního těla. Točení naruší rovnováhu, která v uchu panuje, což vede k závrati, pocitu vířícího světa, nevolnosti, ale i k návalům radosti nebo extáze.
Točí se mláďata i dospělí lidoopi
Pravděpodobně nejvýrazněji pociťují vzrušení z neřízeného pohybu dokola malé děti a mláďata lidoopů. Podařilo se kupříkladu zdokumentovat mladé gorily, které se točily na liáně a pravidelně se ve hře střídaly.
U dospělých jedinců není tendence točit se tak silná – vědci v této souvislosti hovoří o výrazném osobnostním rysu jednotlivců. Ovšem podle zjištění v průběhu bádání mohou mít určité rody lidoopů (konkrétně šimpanzi bonobo) k točení pro potěšení větší předpoklady než jiné.
Kolotoč pro komunikaci a zábavu
V rámci výzkumu vědci zhlédli a vyhodnotili na 400 videonahrávek orangutanů, goril, šimpanzů a bonobů, které zachycují točení na laně nebo liáně. Podnět ke studiu dal gorilí samec Zola ze zoo v kanadském městě Calgary. Jeho videa, na kterých se baví otáčením, získala miliony zhlédnutí a přiměla vědce o významu jeho chování přemýšlet.
mavé, že v minulosti chápali badatelé točení výhradně jako součást komunikačních gest lidoopů. Současný výzkum nicméně prokázal, že se hominidé z velké části točí pro zábavu.
Rychle jako baletka
Po důkladném zhodnocení a rozebrání každého jednotlivého zatočení dospěli vědci ke zjištění, že při srovnání s lidmi nejsou během aktivity patrné žádné rozdíly v rychlosti ani stylu otáčení.
Lidoopi se v průměru točili rychlostí 1,5 otáčky za vteřinu (pro představu: stejně rychle se otáčí baletka při piruetě) a najednou se dokázali otočit asi 5,5x. Většina z nich sérii opakovala 3x. Rekord drží šimpanzi bonobo, kteří se dokázali otočit rychlostí 4 otáček za vteřinu a celkem jich naráz zvládli 28.
Protočení se k závrati
Všechna pozorovaná zvířata přestala s točením až v momentě, kdy vykazovala známky závratě. Zpravidla jim během poslední série otáček začal prokluzovat provaz nebo se ho rovnou pustila.
Někteří lidoopi bezprostředně po dotočení upadli, posadili se či si lehli. Jiní se pokoušeli ujít několik kroků, ale přemohla je závrať. Rovnováhu udrželo jen několik jedinců. Nejlépe dopadli orangutani, kteří k vyvolání závratě potřebovali vyšší rychlost a delší točení. Nejrychleji se hlava zamotala gorilám
Krátkodobá změna vnímání:
Snahu o krátkodobou změnu vnímání můžeme pozorovat u společných předků všech hominidů. Podle vědců se jím posiloval nervový systém a svalstvo. Dosažené stavy tak mohly formovat aspekty chování současných lidí, způsob poznávání, kulturu i schopnost ovlivnit duševní pohodu a náladu. Kromě točení zřejmě naši předci k těmto účelům využívali i přirozeně se vyskytující psychedelické látky nebo zkvašené ovoce.
