V dubnu 1986 došlo ke katastrofě, kterou si do té doby nikdo nedokázal představit. Výbuch 4. reaktoru Černobylské jaderné elektrárny poblíž ukrajinského Kyjeva vyslal do ovzduší extrémní množství radioaktivního materiálu.
Vysoká přítomnost prvků, jako jsou cesium 137, jód 131 či plutonium 239, vyústila ve vyhynutí desítek druhů hmyzu, vegetace i velkých savců žijících v dané lokalitě. Lidé byli evakuováni až několik dnů po výbuchu. Za sebou nechali nejen domovy, ale také své psí mazlíčky. Ti ovšem přežili a podle vědců nám mohou dnes poskytnout cenné informace o dlouhodobém působení radiace. Zajímavé je hlavně její vliv na lidské tělo ve vesmíru.
V okolí Černobylu žijí stovky psů
Někteří přeživší největší jaderné havárie hořce vzpomínají, jak vojáci tlačili jejich čtyřnohé přátele ven z autobusů. Jiní je, v domnění, že se brzy vrátí, nechali zavřené u sebe doma. Zasahující vojáci však měli jasné pokyny zneškodnit co nejvyšší počet zvířat.
Ruské autority se obávaly možného šíření nemocí a radiace do širokého okolí elektrárny. Přesto část psů dokázala uniknout a přežít na jednom z nejradioaktivnějších míst na zemi. V současnosti žije v okolí černobylské jaderné elektrárny více než 800 psů.
Nečekané přátelství
Pracovníci elektrárny Černobyl, kteří v oblasti zůstali kvůli jejímu zabezpečení, se rychle se psy spřátelili. Začali jim nosit jídlo, a pokud to bylo nutné, tak je ošetřili. Ovšem omezená péče, kterou psům poskytovali, nedokázala zabránit šíření vztekliny ani úhynu zvířat v důsledku krutých zim. V roce 2017 proto začala v Černobylu působit americká nezisková organizace Clean Futures Fund, jež v lokalitě zřídila během 2 let celkem 3 veterinární kliniky.
Jak psi přežívají radiaci?
S klinikami začali záhy spolupracovat odborníci v čele s biologem Timothym Mousseau a genetičkou Elaine Ostranderovou. Několikaletá studie se stala výchozím bodem pro zjišťování, jak se psi v Černobylu přizpůsobili, aby přežili. Pokud vědci dokáží identifikovat tu část DNA, která pomohla psům eliminovat nejhorší zdravotní následky katastrofy, věří, že dokáží pochopit účinky dlouhodobého vystavení radiace na genetiku a zdraví lidí.
Genetické mutace
Během 2 let vědci odebrali krevní vzorky 302 psům ze 3 oblastí, které dohromady tvoří tzv. vyloučenou lokalitu o rozloze 2 600 m² – z průmyslové oblasti Černobylské jaderné elektrárny, města Černobyl a Slavutyče. Zkoumané populace psů tak byly vystavené rozdílné úrovni radiace od velmi silné po nízkou.
Vědci identifikovali na 15 smeček různé velikosti. Psi žijící nejblíže černobylského reaktoru (potomci německých ovčáků) mají nejvíce pozměněnou DNA. Ti žijící dále mají mutací méně a jsou potomky kníračů, pinčů nebo mastifů.
Zásadní význam pro lidstvo
V současné chvíli leží před vědci úkol zjistit, které genetické změny jsou způsobené ozářením a které nastaly po příbuzenském křížení nebo působení neradioaktivních škodlivin. K tomu musí zmapovat původ psů a úroveň radiace, jíž byli vystaveni. Při úspěchu získá lidstvo zásadní poznatky o tom, jak přežít v prostředí s vysokou mírou radiace, jaká je například ve vesmíru, jaká se předpokládá při rozsáhlé ekologické katastrofě či jíž jsou vystaveni lidé žijící v blízkosti Černobylu.
Smrtící umělá radioaktivita:
Radioaktivitu můžeme rozdělit na přirozenou a umělou. S první se setkáváme denně a dokázali jsme se jí přizpůsobit. Přichází k nám z vesmíru, vody, půdy, skal a část vychází dokonce z našich těl. Umělá radioaktivita je mnohem nebezpečnější, protože jí disponují látky, které se v přírodě běžně nenachází (například plutonium). I nízké dávky mohou být v důsledku poškození buněk, DNA a oxidačního stresu smrtelné.
