Bydlíte-li u lesa, ať už na venkově, nebo ve městě, nejspíš jste se střetli s divokými prasaty, která u lidských obydlích vyhledávají potravu. Často jsou k vidění okolo popelnic, ale jejich stopy najdete i na na čerstvě krásně zastřiženém trávníku, který prasata umí dokonale rozrýt. Avšak divočák není jediné divoké zvíře, jehož výpravy k lidským obydlím trápí člověka.
Invazivní kapybara
V jižní Americe je za podobný městský invazivní druh považována kapybara vodní (Hydrochoerus hydrochaeris), největší hlodavec současnosti. Jak její jméno napovídá, žije blízko sladkovodních ploch, v nichž se skrývá před horkem. Jezera, řeky a rybníky mají ovšem také rádi lidé, kteří je využívají i k jiným účelům než ke koupání. Na břehu si staví domy – a tím se dostávají do přímého a častého kontaktu s hlodavci, jejichž název v tupijštině, jednom z mnoha původních jazyků jižní Ameriky, znamená „trávožrout“.
Perou se se psy a plaší kočky
Stížnosti obyvatel argentinských, brazilských i dalších měst nejsou nepodobné těm českým, kteří si stěžují na divočáky: Kapybary se perou se se psy, plaší kočky, spásají městskou zeleň a způsobují dopravní nehody. S tím, jak se protínají lidská a kapybaří obydlí, však dochází k tomu, že se jídelníček kapybar proměňuje. Hlodavci se přestávají živit jen trávou a začínají pojídat i zemědělské plodiny, listy stromů a dokonce i kaktusy.
Kombinovaná strava
K takovému zjištění dospěl tým vědců pod vedením ekologa Marcela Magioliho z Institutu pro ochranu neotropických masožravců v brazilském So Paulu. Marcela zkoumal jídelníček třinácti kapybařích populací čítajících dohromady 210 jedinců, a to na základě chemického složení uhlíkových izotopů v chlupech.
Ty ukázaly, že jejich nositelé konzumují jak C4 rostliny (například trávu, kukuřici a cukrovou třtinu), tak čistě C3 rostliny (například stromy a kaktusy) i jejich kombinace. Nejvíce kapybar se živilo první variantou, smíšenou stravu si dopřávala téměř třetina z nich a výhradně C3 rostliny konzumovala jen 4 procenta zkoumaných hlodavců.
Pozor na nadváhu a obezitu
„Domnívám se, že na stravování tohoto druhu je nejzajímavější to, že dovede přecházet mezi preferovanými a nepreferovanými potravinami tak, aby přežil v prakticky jakémkoliv prostředí,“ řekl Magioli serveru Science News.
Na druhou stranu, ačkoliv to vypadá, že si kapybary poradí v jakémkoliv prostředí, neznamená to, že je jakákoliv strava pro ně z dlouhodobého hlediska vhodná. Plodiny pěstované lidmi mohou u kapybar způsobit nadváhu či obezitu nebo je mohou otrávit, jsou-li chemicky ošetřené proti škůdcům. I kontakt kapybar s lidmi nese svá rizika: Hlodavci mohou na člověka přenést infikovaná klíšťata nebo skončit pod koly silničních vozidel.
Kapybaří fakta:
-
rozšíření
Převážná část Jižní Ameriky, zejména u vodních zdrojů.
-
velikost:
Kapybara je největší hlodavec na světě. Váží až 66 kg, dorůstá až 130 cm délky, výška v kohoutku až 60 cm. Dožívá se až 10 let.
-
jídelníček
Z 80 % tvoří stravu kapybar tráva, dále rákosí a vodní hyacinty. Podnikají nájezdy na pole (obilí, brambory, melouny, kukuřice, manioky) a banánové farmy. Při odpočinku potravu přežvykují.
-
mláďata
4–5 v jednom vrhu, každé váží kolem 1,25 kg. Mladí jedinci jezdí na hřbetě dospělých. Starají se o ně všechny samice.
-
konzumace
Kapybary jsou lovené pro kožešinu a maso, zejména v okolí pastvin
-
kamarádi ptáci
9 druhů ptáků žije s kapybarami v symbióze. Někteří na nich jezdí a přiživují se na jejich potravě, jiní jim vybírají hmyz ze srsti, například ostnák jihoamericý.
-
přirození nepřátelé
Lišky, pes pralesní, divoký pes, ocelot, kajman, jaguár, orel, kančo, kondor havranovitý, člověk
C3 a C4 rostliny:
Rostliny můžeme dělit podle způsobu fotosyntézy. 95 % všech rostlin na planetě spadá do kategorie C3, což znamená, že nejprve vytvoří molekulu o třech uhlících (C je zkratka z anglického carbon a znamená „uhlík“). To má však své nevýhody: Rostlina vyrobí jedovatý oxid uhelnatý a zároveň vyloučí značné množství vody, obzvlášť při vysokých teplotách.
Rostliny typu C4 (asi procento ze všech rostlin) ale vytvoří čtyřuhlíkovou bariéru mezi přenášeným oxidem uhličitým a okolím a doručí ho potřebnému enzymu, čímž zamezí ztrátám.