Naleziště Čou-kchou-tien nedaleko centra Pekingu obsahuje rozsáhlý podzemní jeskynní systém. V něm byly v minulém století objeveny pozůstatky takzvaného pekingského člověka – čínského poddruhu člověka vzpřímeného – a raných moderních lidí. Kromě nich ale v jeskyních spočívalo i množství zvířecích a ptačích kostí. Některé z nich paleontologové určili jako kosti krkavců, kteří před více než 100 tisíci lety žili po boku místních pralidí.
Krkavec, ale jaký?
Téměř před třiceti lety byly krkavčí kosti z Čou-kchou-tienu popsány jako kosti samostatného druhu, který dostal latinské jméno Corvus fangshannus. Pravěký krkavec měl být o něco větší než současný krkavec velký (Corvus corax).
V té době však vědci nalezené kosti nepodrobili důkladné srovnávací analýze s některými z mnoha žijících druhů eurasijských krkavcovitých ptáků – to udělal až nyní tým amerických a čínských odborníků. A došel k závěru, že pravěcí krkavci z Pekingu nebyli žádným pravěkým druhem, ale dávnými zástupci krkavců velkých, kteří se dnes vyskytují na obrovských územích Eurasie, severní Afriky a Severní Ameriky.
Opeření příživníci
Ačkoli krkavci velcí vůbec nejsou špatní lovci (zdolají i kořist velikosti malého jehněte), významným zdrojem jejich potravy jsou již mrtví živočichové. V přírodě odklízejí zdechliny, v minulosti bývali k vidění i na bojištích, kde oklovávali padlé.
Můžeme proto důvodně předpokládat, že byli věrnými souputníky jak pekingského člověka, tak moderních lidí a že se přiživovali na jejich úlovcích. Pak ale krkavci z Pekingu zmizeli – jenže proč? Hledání odpovědi usnadnilo to, že krkavci na rozdíl od mnoha jiných ptáků nemigrují, ale tráví celý život na jednom místě.
500 tisíc let stará lebka
V době, kdy jej obývali krkavci, bylo okolí Pekingu teplé a vlhké. Pravěcí krkavci velcí však obývali i území s mnohem sušším a chladnějším klimatem – takové, jaké panovalo na severovýchodě Číny, kde byla před dvěma lety nalezena téměř půl milionu let stará krkavčí lebka.
Zřejmě tedy byli druhem schopným docela dobře odolávat vrtochům klimatu. I tak to ale byly pravděpodobně následky klimatických změn, které krkavce z Pekingu nakonec vyhnaly.
Odchod krkavců
Nálezy z jeskyní ukázaly, že ještě před 100 tisíci lety byla oblast kolem dnešního naleziště Čou-kchou-tien plná slonů, nosorožců a koní, kteří byli zdrojem potravy nejen místním lidem a krkavcům, ale také medvědům a hyenám. Velcí býložravci však na konci doby ledové zmizeli – a na krkavce dolehla nouze. Stejně jako na další mrchožrouty, kteří z oblasti zmizeli ve stejné době.
Vytlačený pračlověk:
V jeskyních dnešního naleziště Čou-kchou-tien se pekingský člověk (Homo erectus pekinensis) poprvé zabydlel před asi 400 tisíci lety a s pár přestávkami je obýval dalších přibližně 200 tisíc let. Pak jeho druh vytlačili nově příchozí modernější lidé Homo sapiens. Pekingský byl vysoký asi 1,5 m a jeho mozek měl průměrný objem 1050 cm³. (U nás je to asi 1400 cm³.) Byl sběračem i lovcem velkých zvířat, který v nejmladších obdobích své existence zřejmě znal a dlouhodobě využíval oheň.
