Velrybka malá patří mezi velryby, odborně řečeno mezi kosticovce. To jsou kytovci, kteří nemají zuby a potravu z vody cedí skrze řady desek zvaných kostice. Největším zástupcem kosticovců je až 30 metrů dlouhý a 200 tun těžký plejtvák obrovský. Na zcela opačném konci velikostního spektra kosticovců je pak velrybka, která dorůstá jen šestimetrové délky a hmotnosti kolem tří tun. Je tedy o celé dva metry kratší než druhá nejmenší velryba plejtvák malý.
Příliš malý úlovek
Kromě toho, že je mrňavá, je velrybka malá také velmi špatně pozorovatelná. Uvádí se, že do roku 2008 byla spatřena méně než 25krát. Jednou to bylo osmdesátihlavé stádo velrybek, jindy osamělé zvíře nebo dvojice. Občas se velrybka zamíchala mezi jiné druhy kosticových i ozubených kytovců.
Z údajů, které máme k dispozici, se zdá, že velrybky obývají pás oceánů vymezený Antarktidou a výběžky Jižní Ameriky, Afriky a Austrálie. Kolik jich v něm plave, nikdo netuší. Nemusí to být malý počet – díky „zanedbatelné“ velikosti totiž velrybky v minulém a předminulém století nechávali na pokoji velrybáři, kteří velké druhy kytovců přivedli na pokraj záhuby.
Záhadná velrybka
O životě velrybek nevíme prakticky nic. Snad jen to, že před otevřeným oceánem dávají přednost pobřežním vodám, kde z vody filtrují plankton, zejména drobné korýše a různé larvy. Tomu odpovídá i tvar její lebky. Podle odborníka na mořské savce Felixe Marxe z novozélandského muzea Te Papa je velrybka přizpůsoben „sbíravému krmení“, kdy pluje s otevřenou tlamou na hladině vody.
Lebka velrybky je podobná lebce pravých velryb, což některé vědce vedlo k teorii, že právě ony jsou nejbližšími příbuznými záhadné velrybky. Podle jiných anatomických znaků by ale mohla být příbuzná spíše plejtvákům a plejtvákovcům, kteří naberou do tlamy obrovský lok vody a z něj pak přecedí potravu.
Poslední přeživší překvapil vědce
Diskuze o tom, jestli velrybka patří mezi plejtváky nebo pravé velryby, vědce zaměstnávaly asi 150 let. Nyní jim však tuto zábavu zřejmě ukončily výsledky genetické studie, kterou zpracoval doktor Felix Marx a jeho kolegové. Podle nich velrybka malá není ani plejtvák ani „malá a divná“ pravá velryba, ale zástupce zcela jiné vývojové linie: Čeleď Cetotheriidae vznikla asi před 28 miliony lety a byla považována za vyhynulou. Velrybka je však jejím posledním žijícím zástupcem.
Černá ovce rodiny
Proč ale z kdysi velké čeledi přežila právě velrybka? Vědci ji považují za příklad toho, že být „divný“ se mezi kytovci občas vyplatí. Obrovský vorvaň možná přežil díky tomu, že se za kořistí vydával do větších hloubek než jeho podobně velcí vyhynulí příbuzní. Malá velrybka možná unikla zkáze proto, že měla podobnou potravní strategii jako pravé velryby. V rámci své čeledi nejspíš představuje černou ovci – ale to ji zachránilo.
Správné velryby:
-
velryba černá
-
velryba japonská
-
velryba jižní
Jako „pravé velryby“ (right whales) se označují tři druhy rodu Eubalaena: velryba černá, japonská a velryba jižní. Název pravá je zřejmě odvozen od toho, že je velrybáři označovali jako ty „správné“ velryby k lovu. Což mělo svou smutnou logiku, všechny tři jsou zavalité, pomalé, s předvídatelnou migrací a před loděmi neprchají a ani na ně neútočí.
