Jedním z ikonických zvířat Arktidy je nepochybně mrož. Obývá všechna arktická moře, tj. Severní ledový oceán a přilehlé vody Tichého a Atlantského oceánu. Izolované populace žijící ve vodách těchto dvou oceánů se už před nějakými 145 tisíci lety rozdělily na dva poddruhy: mrože pacifické (Odobenus rosmarus divergens) a mrože atlantské (O. r. rosmarus).
Doby ledové
Jako většinu arktických zvířat i mrože ohrožuje oteplování. Především přicházejí o led a ledové kry, na nichž se shromažďují v době páření a na kterých samice rodí mláďata. Výkyvy teplot, tj. střídání dob ledových a meziledových, však nepostihly mrože poprvé, museli se s nimi vyrovnávat už v minulosti. Vědci ze švédské univerzity v Lundu proto nedávno zkoumali, jak se mroži těmto dřívějším klimatickým změnám dokázali přizpůsobit, a odhadnout tak, zda to dokážou i dnes.
Mražené kosti
Mroži potřebují k životu nejen ledové kry, ale také mělké pobřežní vody, protože svou kořist, především různé měkkýše, hledají na dně. Během poslední doby ledové, která na téměř 30 tisíc let spoutala severní polokouli ledovým příkrovem a skončila před asi 10 tisíci lety, se museli uchýlit na místa, kde se udržely vhodné podmínky k lovu i rozmnožování. Kolik takových míst bylo a kde, vědcům prozradily genetické informace získané ze starověkých mrožích kostí a zubů, které zmrzlá půda uchovává po celá tisíciletí.
Rozdělení mroži
Vědci srovnali genetické vzorky starověkých a současných mrožů a díky tomu zjistili, že jedna část atlantských mrožů přežila poslední dobu ledovou při pobřeží Severní Ameriky, druhá u západního pobřeží Evropy. Tyto dvě populace se ale geneticky odlišily a poklesla i jejich genetická proměnlivost. Srovnání s geny současných mrožů ale přineslo alarmující poznatek, jejich genetická proměnlivost je ještě mnohonásobně nižší než u mrožů z konce doby ledové.
Mroži v izolaci
Po ústupu doby ledové se mroži ze západního i východního Atlantiku začali pohybovat zpět na sever. Jejich cesty ale směřovaly do odlišných oblastí, geneticky rozdílné populace se tak dostaly do izolace. Dílo zkázy dokonal nadměrný lov, který v minulých staletích populaci mrožů drasticky snížil a jejich populaci ještě víc roztříštil.
Svou roli sehrála i „věrnost“ mrožích samic, které se opakovaně vracejí na místa, kde v minulosti nacházely dostatek potravy a vhodné podmínky pro rozmnožování. Skupiny se proto nesetkávají, nedochází k páření s nepříbuznými jedinci a genetická proměnlivost dál klesá.
Nejen oteplování
Pacifický poddruh mrožů si svou genetickou variabilitu udržel, navíc nebyl vystaven tak drastickému pronásledování lovci. Jeho populace proto může současnému oteplování a úbytku ledu mnohem lépe vzdorovat. Naproti tomu atlantský poddruh je dnes kvůli své malé genetické proměnlivosti ohrožen současným oteplováním mnohem víc než kdykoliv dřív. Vše ještě zhoršuje rušení jejich kolonií množstvím turistů, hustá lodní doprava a těžba nerostných surovin.
Kly mrožů: Slonovina severu
Kly mrožů jsou ve skutečnosti extrémně prodloužené horní špičáky. Mají je obě pohlaví, ale zatímco kly samců mohou být až metr dlouhé a vážit 6 kg, samice je mají poloviční. Pro mrože jsou kly důležitým nástrojem – přitahují se jimi při vylézání na led, pomáhají si jimi při pohybu na pevnině nebo s jejich pomocí prorážejí dýchací otvory do ledu.
Jsou to také obávané zbraně, samci je používají v soubojích o samice nebo při obraně kolonie. Obloukem se jim vyhne i lední medvěd. Právě kly ale zapříčinily téměř vyhubení atlantského poddruhu – podobně jako sloni byli i mroži jen kvůli nim hromadně zabíjeni.
