Napříč zvířecí říši existuje mnoho strategií, jak přežít ve volné přírodě. Některé druhy spoléhají na svoji enormní velikost, jiné dávají svému okolí najevo, že jsou smrtelně nebezpečné, další se naučily efektivně bránit nebo utíkat. I přes tuto různorodost mají něco společného, snahu ochránit svá mláďata a zajistit jim přežití. Jedním z účinných nástrojů je maskování pomocí skvrn. Ty pomáhají mláďatům splynout s jejich okolím a schovat se před predátory.
Skvrny jsou prověřená strategie
Skvrny coby účinné maskování mláďat využívají některé druhy savců, ptáků i ryb. Jejich evoluční původ není dosud známý, respektive se mu nevěnovala žádná systematická studie, nicméně odborník na evoluční biologii Kiyoko Gotanda z Brock University ležící v kanadské provincii Ontario se domnívá, že se vyvinuly v rámci jevu zvaného konvergence. Termín v evoluční biologii označuje takovou evoluci, kdy se u nepříbuzných druhů živočichů vyvinou podobné znaky. Zpravidla za tím stojí vliv prostředí či podobný způsob života.
Snaha splynout s prostředím
Jedinečné zbarvení nedělá mláďata někým jiným, ani jim nepomáhá skrýt jejich obrysy, jako je tomu například u zeber. V případě skvrn je motivací dokonalé splynutí s okolím.
Skvrnitá mláďata se většinou rodí těm druhům, jež žijí v barevně proměnlivém prostředí, jako je les, louka nebo keřoviště. Skvrny poté vytváří iluzi prostoru (trávy, listí, atp.), kterým proniká sluneční světlo. Asi nejznámější jsou srnčata a kolouši, ovšem skvrnami se mohou pochlubit i mláďata zajíce polního, bažanta obecného, koroptve polní, prasete divokého, tapíra jihoamerického nebo lva pustinného.
Skvrny mizí i zůstávají
Ze zástupců rybí říše využívá skvrny kupříkladu sapín oranžový. Zářivě modré tečky na potěru oranžových mořských ryb dávají starším samcům najevo, že se jedná o mláďata, která nemají žádný společenský status a není nutné s nimi bojovat o území. Některé druhy zvířat si však skvrny zachovají až do dospělosti. Řeč je o levhartu skvrnitém a gepardu štíhlém, kteří zbarvení uplatňují v souvislosti se svojí loveckou strategií, kdy se snaží ke kořisti nenápadně přiblížit na co nejkratší vzdálenost.
Nutnost maskovat se mizí při dospívání
Většina zvířat nicméně o skvrny během dospívání přijde. Přežití pomocí maskování postupně nahradí jiný způsob. Jeleni a srnci vsadí zpravidla na rychlost. Ptáci, jako jsou běhulík velký a kulík krotký, na schopnost okamžitě zmizet do nedosažitelných výšin. Noční lovci tapíři se spoléhají na tmu, proto se jim pokožka zbarví do černa. Lvům, kteří jsou po dosažení dospělosti vrcholovými predátory, naroste hříva coby ukazatel jejich zdatnosti a zdraví, samci proto nasměrují svoji pozornost od přežití k rozmnožování.
Maskování nejsou mimikry:
Jaký je rozdíl mezi maskováním a mimikry?
Víte, jaký je rozdíl mezi maskováním a mimikry? Na první pohled se jedná o dvě stejné věci, ovšem při bližším zkoumání zjistíte, že nemohou být více odlišné.
-
Maskování
Maskování čili kamufláž je snaha splynout – přizpůsobit se okolnímu prostředí, a to pomocí barvy nebo tvaru. Mimikry jsou výsledkem snah jednoho druhu (živočichů i rostlin) napodobit jiný, a to jak po vzhledové stránce (zbarvení, tvar), tak po stránce specifického chování (například způsob letu či vydávané zvuky).
-
Mimikry
Mimikry vytváří zpravidla neškodné druhy, které se nápodobou těch nebezpečných snaží uchránit před predátory, ale existují i případy, kdy extrémně jedovaté druhy napodobují ze stejného důvodu ty méně nebezpečné.
