Žil před 465 miliony lety na dně mělkého ordovického moře. Když uhynul, kolem jeho těla se začaly srážet uhličitany, které postupně prokřemeněly. Trilobit se tak proměnil v tvrdou křemičitou kuličku. V průběhu milionů let se dno moře přesouvalo, zvedalo a zase klesalo, až se nakonec stalo se součástí nově vzniklého kontinentu Evropy. Křemičitá kulička chránící mrtvé tělo trilobita se ocitla téměř uprostřed něj – ve středních Čechách.
Rokycanské kuličky
Podobné kuličky obsahující zkamenělé ordovické živočichy se u nás dodnes nacházejí na polích v okolí Rokycan a v pražské kotlině v Šáreckém údolí. Podle naleziště jsou známé jako rokycanské (nebo také šárecké) kuličky. Ta, která až do dnešních dnů uchovala zmíněného trilobita, byla nalezena už v roce 1908 severně od Rokycan a donedávna byla uložena v rokycanském muzeu.
Trilobit pod rentgenem
Rokycanská zkamenělina trilobita pojmenovaného Bohemolichas incola patří k vůbec nejlépe zachovaným ordovickým trilobitům. Přestože měří pouhých 3,5 cm, jsou na něm rozpoznatelné všechny části jeho těla a dokonce jakési drobné úlomky v jeho trávicím traktu.
O co se jedná, to mohli vědci donedávna jen hádat.
Odpověď přineslo až využití synchrotronu, výkonného zářiče, který produkuje intenzivní rentgenové záření. To proniká i tvrdými horninami a zobrazuje jejich vnitřní strukturu v rozlišení tisícin milimetru.
Trojrozměrný model
Zpracováním snímků jednotlivých vrstev vnitřních orgánů trilobita vědci získali jeho trojrozměrný model. To byl základní krok k tomu, aby následně mohli zrekonstruovat obsah jeho žaludku a střeva. Snímky jsou tak přesné, že bylo dokonce možné určit, jaké druhy živočichů tento prvohorní členovec pozřel.
Pravěký mrchožrout
Trilobit Bohemolichas nebyl nijak vybíravý – pomalu lezl po bahnitém dně a sežral všechno, co dokázal pohltit. Jeho potravou byli drobní živočichové, živí i mrtví. Před jeho žravostí je neuchránily ani pevné vápnité schránky, spořádal je i s nimi. A právě ty prozradily, na čem si naposledy před svou smrtí pochutnával.
Po smrti potravou
Rekonstrukce prozradila i další osud uhynulého trilobita. Sám se totiž stal potravou dalších mrchožroutů. Ti se zavrtávali do měkkých částí jeho těla a následně byli spolu s ním uvězněni v kamenné kuličce, která stopy po jejich hostině – jakési tunely v tkáních trilobita – uchovala až dodnes.
Trávicí ústrojí trilobita: