Pliosauři byli jedněmi z největších dravých živočichů všech dob. Největší z nich dosahovali délky až kolem 15 metrů a odhadované hmotnosti mezi 20 a 30 tunami. Jejich zubaté tlamy dlouhé bezmála tři metry dokládají, že se jednalo o úspěšné vrcholové predátory žijící v období nejpozdnějšího triasu až počátku pozdní křídy (před 201 až 89 miliony let) ve většině tehdejších moří a oceánů.
Zkamenělé pozůstatky pliosaurů objevili vědci na území Severní i Jižní Ameriky, Evropy, Afriky, Asie i Austrálie. Čeleď Pliosauridae, kam patří nejznámější druhy, formálně stanovil britský paleontolog Harry Govier Seeley v roce 1874.
Problematický ještěr z Lotrinska
Fosilie nového zástupce této skupiny byly objeveny náhodou v průběhu opravy komunikace mezi obcemi Montois-la-Montagne a Sainte-Marie-aux-Chênes na severovýchodě Francie. Jedná se o území bývalého regionu Lotrinsko (francouzsky Lorraine), což také dalo jurskému dravci jeho rodové jméno – Lorrainosaurus, tedy ještěr z Lotrinska.
Celé vědecké jméno zní Lorrainosaurus keileni, není ale prvním, které bylo fosiliím z Lotrinska přisouzeno – už dříve byl totiž tento druhohorní predátor řazen do jiného rodu Simolestes. Tam totiž původně lorrainosaura zařadil belgický paleontolog Pascal Godefroit v roce 1994.
Jurský pilosaurus
Typový exemplář tohoto pliosaurida nese sbírkové označení MNHNL BU159 a v současnosti se nachází ve sbírkách Národního muzea přírodní historie v Lucemburku. Exemplář má podobu nekompletní kostry sestávající z téměř úplně dochované spodní čelisti, kosti lopatkového pletence, zubu a fragmentů horní čelisti a jedné přední končetiny.
Zkameněliny byly objeveny v části slínového sedimentu odpovídajícího geologické jednotce zvané Marnes de Gravelotte, pocházející z období geologického věku bajok (stáří asi 171 až 168 milionů let). Tento mořský plaz žil tedy v období střední jury a patří k archaickým zástupcům pliosauridů.
Česká stopa při výzkumu zabijáka
Lorrainosaura zkoumal již v roce 2001 paleontolog Leslie F. Noé, který v rámci své doktorské práce zpochybnil zařazení od Godefroita. Trvalo ale dalších dvacet let, než začal fosilie detailně zkoumat další paleontolog Sven Sachs a spolu s ním například i jeho český kolega Daniel Madzia.
Společně publikovali práci, kde tomuto dravému zabijákovi přisoudili nové vědecké jméno a odhadli například také jeho rozměry. Ty by pro nás ale mohly být zklamáním, lorrainosaurus byl totiž s délkou „pouhých“ 4,66 metru a dolní čelistí dlouhou 133 cm vlastně velmi malým pliosauridem. Přesto je velmi významným příspěvkem k našemu poznání dávného světa jurských moří!
Pilosauři:
Skuteční mořští zabijáci
Lorrainosaurus patřil do vývojové skupiny Thalassophonea, kam dnes řadíme přibližně sedmnáct rodů pliosauridů, žijících v době před asi 168 až 89 miliony let. Název tohoto kladu (přirozené vývojové skupiny zahrnující i společného předka) znamená v doslovném překladu „mořští zabijáci“ a nově popsaný zástupce z východní Francie je jedním z nejstarších známých příslušníků této skupiny. Po dobu přibližně 80 milionů let bychom našli největší mořské predátory právě mezi nimi.
