Velký sloní jídelníček
Nejprve ale odpověď na dvě nejběžnější otázky: Kolik toho sní slon? A které zvíře vyjde ze všech nejdráž? Tak tedy: Samec slona indického Ankhor dostává nyní, v chladném období roku, každý den přes 50 kilogramů sena, 3 krychlové metry větví, 4 kilogramy jablek, 2 kilogramy speciálního granulátu a 3 kusy banánů.
Nejdražší je z hlediska nákladů medvěd lední. V pondělí, středu a pátek se mu servíruje 15 kilogramů hovězího nebo vepřového masa na kosti a k němu pět křepelek (případně pět holubů nebo jedna slepice). V úterý, čtvrtek a sobotu má rybí dny, kdy mu 10 až 15 kilogramů makrel, sleďů nebo tresek doplňuje salát. V neděli pak drží půst.
Myš, která žrala
Ani sloni, ani lední medvědi však nejsou v zoo největšími jedlíky. Alespoň tedy pokud budeme uvažovat o spotřebě potravy vzhledem k jejich tělesné hmotnosti. V tomto ohledu je držitelem rekordu jeden z úplně nejdrobnějších savců, bělozubka nejmenší. Denně zkonzumuje 12 až 15 cvrčků, což je skoro čtyřnásobek její hmotnosti. Dodávám jen tolik, že váží v průměru 1,8 gramu.
Plazi mají dlouhé trávení
Naprostým protipólem bělozubky jsou plazi. Dospělí varani komodští – největší ještěři světa – dostávají krmení dokonce jenom jednou za pět týdnů (ne, to není překlep: jednou za 35 dní). Cpou do sebe zavěšené nohy ovcí, koz či jelenů a stráví je pak i s kostmi. Krom toho se jim předkládají také nasekané vnitřnosti a další části těl příslušných zvířat tak, aby jejich jídelníček v zoo byl co nejpodobnější tomu v přírodě.
Gurmánský zážitek
Řada zvířat ovšem vyžaduje ještě onačejší speciality. Více než metrová „ještěrka“ dracéna krokodýlovitá se živí výhradně plži. V podmínkách zoologické zahrady proto dostává „kuchyňské“ hlemýždě z farmových chovů.
Sledovat dracénu konzumující jednoho hlemýždě po druhém je zážitek, na který se jen tak nezapomíná. Sedí někde na větvi nad vodní hladinou, vezme hlemýždě do tlamy, porovná si ho v ní a pak ho mezi zuby drtí jako starý rocker skleněný popelník. Pomalu, soustředěně, snad i s požitkem, plynule a neodvolatelně.
KašIčka pro luskouny
Vrcholem kuchařské školy v zoo je ovšem kaše pro „oživlé šišky“ – luskouny. Ti se v přírodě živí zejména termity a mravenci. A nahradit jim je v lidské péči je opravdu oříšek. Naše pražská verze krmení pro luskouny, která vychází z tchajwanské receptury, obsahuje vedle zamrazených včelích larev také larvy potemníků, detoxikační hlínu, chitin, vitamin K a další složky.
V Zoo Praha za mláďetem luskouna: Video z návštěvy u Šišky • Zdroj: ABM
Příprava luskouního menu přitom obnáší přebírání včelích larev, odvažování s přesností až na desetiny gramu, sesypávání a vaření na páře. Luskouni pak misku s touto speciální kaší svým dlouhý jazykem vylížou co by dup.
Osobnosti ABC:
Článek je součástí série textů od známých a významných osobností, které v dětství na časopisu ABC vyrostly a nyní se staly špičkami ve svém oboru. Jeho autor Mirolsav Bobek je ředitel Zoologické zahrady hl. města Prahy.
K dalším osobnostem, které napsali články pro tištěné i online ábíčko, patří vědec z Geofyzikálního ústavu Akademie věd Petr Brož, experimentální archeolog a ředitel Archeoparku pravěku Všestary Radomír Tichý nebo světově známý popularizátor paleontologie Vladimír Socha.
