Ikonou dravých dinosaurů je bezesporu tyranosaurus. U býložravých není tato pozice tak jednoznačně obsazena, ale můžeme se vsadit, že jedním z nejčastěji jmenovaných dinosaurů by byl svrchně křídový Triceratops.
Triceratopsové byli k vidění už v prvním filmovém Jurském parku, který šel do kin v roce 1993. Možná si pamatujete dojímavou scénu s nemocnou samicí, možná si vybavíte pohled na triceratopsí stádečko.
Jurský park na tenkém ledě
Ačkoli v Jurském parku bylo pár chyb, snahu o vědeckou přesnost jeho tvůrcům upřít nemůžeme. U triceratopsů ale vstoupili na poněkud tenký led. Triceratopsové byli býložravci, oblíbená kořist tyranosaurů. Žít ve stádech a společně se bránit útokům by pro ně jistě bylo výhodné.
Můžeme také spekulovat o tom, že patřili k migrujícím druhům, které spoléhají na kolektivní znalost správné trasy a zdrojů potravy. Představa triceratopsů, kteří žili ve stádech jako afričtí sloni, proto zní velmi logicky. Není divu, že si filmaři troufli ji ztvárnit!
Slon nebo nosorožec?
Teoriím o společenském chování triceratopsů však vůbec neodpovídají fosilní nálezy, z nichž tento dinosaurus vychází spíš jako samotářské zvíře. Pak by se triceratopsové víc než slonům podobali například nosorožcům.
Ačkoli totiž byli velmi početní a jejich fosilie jsou běžné, naprostá většina nálezů jsou osamocená zvířata. Výjimek, které by mohl naznačovat stádový život triceratopsů, je jen pár: Trojice mláďat z jihovýchodní Montany. Dva dospělci s mládětem z Wyomingu. A konečně pochroumané obratle v ocasu triceratopse, který mu zřejmě přišlápl jiný triceratops.
Není to tyranosaurus
Mohlo by se tedy zdát, že oblíbená představa triceratopsů žijících ve stádech je jen fantazie. Jenže pak přišlo léto roku 2013, v němž se skupina paleontologů z Nizozemského centra pro biodiverzitu Naturalis vydala do jednoho lomu ve Wyomingu. Vědci doufali, že v něm najdou kostru tyranosaura, na vykopávkách se ale před nimi místo ní vynořila ze země typicky rohatá lebka triceratopse.
A pak další. A ještě další. Expedice se neplánovaně protáhla: Uvolnění nálezů z podloží a jejich výzkum zabraly víc než jednu dekádu. Není divu – celkem tu vědci našli víc než 1200 kostí a jejich fragmentů, které patřily nejméně pěti jedincům rodu Triceratops.
Společná smrt triceratopsů
Všechny fosilie triceratopsů ležely v tenké vrstvě horniny, kde nebyla žádná jiná zvířata. Před 67 miliony lety zde ležela bažina, kterou se stádečko zřejmě rozhodlo překonat. Dopadlo to tragicky, bahno je polapilo a už nepustilo. Triceratopsové v bažině zemřeli tak, jak žili: společně.
Tento závěr si nyní můžeme dovolit díky výsledkům chemické analýzy jejich zubů. Izotopy chemických prvků v zubní sklovině vypovídají o tom, co zvíře jedlo a jakou vodu pilo – a tím pádem se z něj dá vyčíst i to, v jakém prostředí se pohybovalo. A protože složení izotopů bylo u všech triceratopsů stejné, znamená to, že šlo o skupinu, která delší dobu cestovala a krmila se pohromadě.
Nové otazníky
Zánik skupiny pěti triceratopsů samozřejmě nemůžeme považovat za nezvratný důkaz, že tento druh dinosaurů žil ve stádech. Minimálně ale silně naznačuje, že v některých fázích života nebo na určitou část roku triceratopsové opouštěli svůj jinak samotářský způsob života a skutečně tvořili stáda více jedinců.
Což nás vede k zamyšlení o tom, jak složité byly jejich společenské vztahy. Měla dočasná stáda svého vůdce? Hráli si spolu mladší dinosauři podobně jako sloni? Přizpůsobovali tempo slabým a raněným? Dělily se samice o péči o mláďata? Nevíme. Ale jednatřicet let starý film Jurský park měl s triceratopsy zřejmě pravdu.
...
Triceratops:
Třírohá tvář
Triceratops je jedním z posledních a nejvyspělejších zástupců rohatých dinosaurů ceratopsů (čeleď Ceratopsidae). Rod Triceratops (jméno v latině znamená Třírohá tvář) žil na samém konci období svrchní křídy v západní části Severní Ameriky, kde vyhynul spolu s ostatními neptačími dinosaury na konci křídy před 66 miliony lety.
Triceratopsové byli býložravci, kteří vzhledem ke své anatomii spásali nízce rostoucí vegetaci. Pokud ale dostali zálusk na mladý strom, zřejmě byli schopni ho pokácet tak, jak to dělají současní afričtí sloni. K uchopování potravy jim přitom sloužil krátký zobák vybíhající z čelistí. K jejímu zpracování pak sloužily zuby uspořádané do takzvaných baterií. Jeden triceratops mohl mít v čelistech až 800 zubů.
---
Zbraně triceratopse:
Límce a rohy
Masivní lebka triceratopsů vzadu vybíhala do širokého kostěného límce, zatímco směrem kupředu z ní vybíhala trojice rohů – jeden malý na čenichu a dva dlouhé nad očima. Přesnou funkci těchto „doplňků“ neznáme, můžeme se ale celkem s jistotou dohadovat.
Zbraň a štít
Rohy triceratopsů, které na délku měřily i víc než jeden metr, byly úctyhodnou zbraní. Jejich majitelé je mohli využívat nejen při napadení dravými dinosaury v čele s tyranosaurem, ale i k vnitrodruhovým půtkám a soubojům mezi samci.
VIDEO Triceratops Trik v Dinosaurii:
Triceratops Trik • Zdroj: Dinosauria
Během nich se uplatnil také límec, který umožňoval přetlačovat se rohy a přitom si vzájemně nezpůsobit těžké bodné poranění. Občas mohl ale sehrát svou roli i při obraně před tyranosaury, jak výmluvně dokládá kostra, kterou můžete vidět v pražském muzeu Dinosauria: Triceratops „Trik“ takový útok přežil, v límci mu však zůstala díra po tyranosauřích zubech.
Klimatizace, nebo jen paráda?
Předpokládá se i to, že límec byl bohatě prokrvený krevními cévami. Pak by mohl fungovat také jako klimatizační jednotka, která obrovské zvíře ochlazovala podobně jako například uši slona afrického. A do třetice není vyloučena ani možnost, že límec byl barevný a jeho účelem bylo lákat jedince opačného pohlaví.
VIDEO 200 let od objevu dinosaurů:
VIDEO 200 let od objevu dinosaurů a anime robot Mirokai • Zdroj: ABM
